|
|
 Bezcitnost
světem vládne
Polského režiséra Krzysztofa Kieślowského proslavil v
osmdesátých letech televizní seriál Dekalog – ve stopách
biblického desatera zjišťoval, že také v dnešním světě má
dodržování dávných přikázání svůj smysl a význam, že jejich
porušení bývá osudné. Úspěch i uznání dosáhly takového stupně,
že režisér mohl dvě epizody rozšířit do celovečerního rozměru.
Tak vznikly Krátký film o lásce (ČT2, 11. listopadu, 22.05),
který mapoval strach lásku dávat i přijímat, a Krátký film o
zabíjení (ČT2, 15. listopadu, 21.55).
Zejména Krátký film o zabíjení neztratil svou aktuálnost ani
po čtvrtstoletí. Připomíná, že odedávna vyvstává nejen před
křesťany mravní příkaz „nezabiješ“. A od nepaměti se vynořuje
jiný problém – jak porušení tohoto příkazu postihovat.
Stanoviska se mohou různit, od odpuštění po uplatnění
pomstychtivé zásady oko za oko. Jenže něco jiného je pouhé
uvažování o trestu a něco jiného jeho uskutečnění, předváděné
do nejmenších podrobností. Kieślowski nezkoumá oprávněnost
nejvyššího trestu, nastoluje dotaz v širším pojetí: Co pak? Co
se tím vyřeší? I když bude zločinec popraven, jeho čin již
nikdo nenapraví ani neodčiní.
Režisér diváka vtahuje do vyprávění, seč mu síly stačí.
Potřebuje, aby ani divák nezůstal lhostejný a nezúčastněný,
aby také musel zaujmout stanovisko. Přihlížíme dvěma osudovým
zlomům v lidských osudech. Režisér s až mrazivou
nezúčastněností líčí, jak bezcitný mladík (Miroslav Baka)
surově ubije taxikáře (Jan Tesarz) a jak je později sám
popraven. Kieślowského zajímá zbytečně unikající lidský život.
Tomu odpovídá i herecký přístup. Zcela chybí jakékoli
motivické podloží, proto si žádná z postav nezaslouží naši
shovívavost, proto ani oběť, poživačný, nepříjemný chlap,
nevzbuzuje jakýkoli soucit. Kieślowski nezastírá pesimistický
náhled, vylíčené události tu mimo jiné vystupují jako produkt
společenského i mravního rozvratu. Ne náhodou veškeré dění
připomíná roztočený vír, z něhož není úniku. Bezútěšné
prostředí plodí jedině bezútěšnost v lidském nitru, jedna vina
plodí další viny.
Krátký film o zabíjení není příjemné dílo. Zejména ve scénách
vraždy a poté popravy dosahuje až mrazivě dokumentárního
vhledu. Ale osloví jako málokteré jiné.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
