|
|
 Max
Kašparů,
premonstrátský diákon a psychiatr
Krize lamp
Každá doba musí řešit stále nové a pro ni specifické problémy.
Ty jsou vyslovovány a spojovány s pojmy, které vyjadřují buď
obsah, nebo řešení jednotlivých problémů. V současné době je
na evropském kontinentu v této souvislosti snad nejčastěji
frekventovaným slovem krize. Krize ekonomická, ekologická,
politická, bytová, hodnotová, energetická, potravinová…
Vzdálen konspirativním teoriím o světovládě zednářských lóží,
tajuplných Bilderbergů a mimozemských civilizací, které řídí
celý svět a jsou prapříčinou navozených problémů, dovolím si
vyslovit myšlenku, že prapříčinou všech krizí je krize lamp.
Anglický spisovatel G. K. Chesterton píše v jedné své povídce
o městském zastupitelstvu, které se rozhodlo zbourat na
náměstí stojící lampu plynového osvětlení. Jeden z radních byl
majitelem sběrných surovin a potřeboval z oné lampy železo,
druhý byl členem elektrárenské společnosti a chtěl převést
osvětlení na elektrický proud, třetí byl alkoholik a
potřeboval měděné trubky na pálení slivovice… Starosta váhal.
Povolal na schůzi zastupitelstva jistého řeholníka a chtěl
slyšet jeho názor. Ten nehovořil ani o železe, mědi nebo
elektřině, ale o smyslu a filozofii světla. Sbor radních byl
jeho vystoupením silně pobouřen. Filozoficko-teologické
argumenty odmítl a pozdě večer lampu zboural. Vzniklá tma
vyvolala chaos, zmatek, dezorientaci a násilí v celé obci.
Osobně se domnívám, že za několik posledních desetiletí
bouráme a zhasínáme na našem kontinentu – a v naší vlasti
zvláště – jeden světlonosný kandelábr za druhým.
Zhášíme lampy zdravého rozumu. V zemi, kde má každý druhý
občan maturitu a každý třetí nějaké to vysokoškolské vzdělání,
věří se nepokrytě na mayský konec světa, průchod naší planety
galaktickým pásmem bez energie, léčebnou sílu kdejakého
kamene. Pomocí channelingu se můžeme spojit se světelnými
bytostmi, kosmickými průvodci, archetypálním božstvem, můžeme
proniknout do absolutní reality a prapodstaty vlastního
vědomí. Nůžky, ve vztahu iracionality k logickému uvažování,
se začínají doširoka rozevírat a „para“ nebo „pseudo“ dostává
v lidských hlavách zelenou.
Zhášíme lampy zdravé tradice. Chlubíme se tím, za co bychom se
měli stydět, a stydíme se pomalu za to, čím bychom se měli
chlubit. Morální skandály jsou třpytivými ozdobami našich
politických, pěveckých a sportovních celebrit, kterým nemizí
cynický škleb ani ve chvíli, když jsou usvědčeni z takzvaných
nepravostí. Takzvaných, protože co je a není nepravost, už
dneska nikdo neví. Nezadatelná lidská práva a nezcizitelné,
zdivočelé a ze řetězu odvázané občanské svobody je zakazují
rozlišovat. Žijeme v zemi, kde nic není hanba.
Zhášíme lampy zdravé víry. V zemi, která je hodnocena jako
jedna z nejateističtějších, se na jedné straně sice
vyprazdňují křesťanské chrámy, ale jako houby po dešti rostou
svatyně kartářek, vědem, vykladačů snů, horoskopů a
převtělovačů do minulých životů. Samozvaní šamani, učitelé
tantry a tachyonový poradci nahradili kněze, psychology a
lékaře... K tomu ovšem není potřeba ateismu, ale hodně silné
nekřesťanské víry!
Zhášíme lampy zdravých mezilidských vztahů. Na jedné straně se
rozpadají existující rodiny, na druhé straně se nové skoro
netvoří. Pravdu měl německý filozof Martin Heidegger, který
řekl, že moderní doba překonala všechny vzdálenosti, ale
nevytvořila žádnou blízkost. Každé Vánoce jsou toho důkazem.
Rok co rok stoupá počet restauračních zařízení otevřených o
Štědrém večeru. Vánoce už nejsou svátkem rodiny, která sedí u
společného stolu. Jedna mladá klientka mi sdělila, že byla na
Štědrý večer v hospodě, protože matka žije s protivným
partnerem a otec žije s hysterickou přítelkyní. V hospodě,
mezi zfetovanými toxikomany, jí bylo onen večer nejlíp.
Možná bychom se v ekonomických ukazatelích obešli bez
statisticky vyššího procenta železa nebo mědi na hlavu, ale
bez světla v ní to asi nepůjde. |
