Číslo 29 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se spisovatelem a textařem.
Borisem Filanem.

Doma je doma...

Po třech týdnech práce v Portugalsku jsem zase doma, v Přední Kopanině. Cesta z letiště, z něhož to autem k našemu domu trvá asi dvě minuty, byla překvapivě bezproblémová. Obyčejně mi totiž vzápětí poté, co si v příletové hale vyzvednu kufr, vynadá taxíkář, vykolejený představou tak malého rita. Tentokrát však seděl za volantem taxíku milý černoch, zřejmě přistěhovalec, a nad zákazníkem se neošklíbal...

A tak teď sedím na balkoně našeho bytu a dívám se na louku, na níž koketně poskakují zajíci, jenže v duchu se stále nacházím někde v kraji Alentejo mezi korkovými duby, megality a v čase, který plyne tak pomalu, že má člověk pocit, že se nehýbe vůbec nic, a v hlavě mi defilují postavy z portugalské historie, objevitelé, dobyvatelé, spisovatelé... Přikusuji k tomu olivy z obchodního domu Šestka, které bohužel chutnají úplně jinak než ty koupené na trhu v Mértole. Taky káva se tu skoro nedá pít a rajčata v sobě nemají ani kousek slunce, jenže doma je doma. V televizi něco říká náš prezident, už jsem ho dlouho neviděl a nechyběl mi, teď se mi při zprávách vybavuje infant Pedro, syn krále Jana I. Aviského, a jeho věta: „Tyrani, ničící věci veřejné, znechucují moudré.“ Pedro byl zkrátka typickým představitelem portugalské lumpenkavárny první poloviny 15. století, vystupoval proti nadřazenosti politické moci nad vzděláním, usiloval o založení druhé portugalské univerzity a napsal spis Ctnostná dobrodějnost, v němž mocné vybízel k dobročinnosti. Zprávy naší veřejnoprávní televize jsou jako obyčejně mizerné a bulvární, kdyby se v zahraničí nestřílelo a nepadala letadla, tak bychom se v nich o světě nedozvěděli skoro nic. Cizinec rovná se u nás cizák čili nepřítel. Vždyť koneckonců i ten můj oblíbený infant Pedro byl chvíli náš nepřítel – zúčastnil se jedné epizody boje proti husitům a sám císař Zikmund, liška ryšavá, mu věnoval nějaké statky v Itálii. Zprávy sem na balkon doléhají z kuchyně a já při nich musím myslet na dalšího z velkých Portugalců, kronikáře Fernȃa Lopese, který sepsal Kroniku krále Jana I., ale pak odmítl psát tendenčně na objednávku a prohlásil: „Raději mlčme, než bychom zapisovali nepravdivé věci.“ Na jeho místo se promptně protlačil ovčáček Gomes Eanes de Zurara a ochotně pak posluhoval moci...

Přichází má žena, naléváme si kapku portského a já ukazuji na ušáky skotačící na louce před domem. Říká mi, že se o zajících bavila s odborníky, kteří jí řekli, že to není žádné veselé poskakování, ale boj o teritorium. „No jo, člověk si pořád dělá nějaké iluze,“ konstatujeme shodně, ale stejně se nám tomu nechce věřit. Vždyť vypadají tak roztomile...

S tím mým Portugalskem to bude podobné. V televizním hlasování o největšího Portugalce všech dob před lety přesvědčivě vyhrál bývalý diktátor António Salazar. A to by člověk řekl, že proti mému infantu Pedrovi, Vascovi da Gama či třeba Cristianu Ronaldovi nemůže mít ten rozporuplný stařec žádnou šanci...

Zkrátka doma je doma, za pár dní si zvyknu.