|
|
 Češi
a moře
Když jsem na cestách a vím, že je poblíž moře, snažím se
pokud možno co nejdřív dorazit na pobřeží a zahledět se na
tu nekonečnou vodní plochu. Teprve na mořském břehu začínám
cítit, že se děje něco výjimečného, a vím, že bych měl
přestat myslet na věci všední a dát duši prostor k rozletu.
My suchozemci máme tyhle sklony zřejmě odnepaměti. Je známo,
že když Češi, přesněji řečeno husité pod vedením
vykutáleného hejtmana Jana Čapka ze Sán vyrazili na spanilou
jízdu na pomoc Polákům a dorazili k Baltu, vyplenili klášter
v Oliwě a pak zůstali fascinovaně stát na břehu moře. Dojatý
velitel pravil tváří v tvář vlnám: „Beru vás za svědky, že
jsem dospěl na kraj světa a že dále již pro mořské vody
postupovat nemohu.“ A vojsko přestalo bojovat a vyhlásilo
prázdniny. Po několika dnech vyplněných odpočinkem a
turnajovými hrami na břehu Gdaňského zálivu si pak nabrali
do čutor slanou vodu, aby jim doma uvěřili, že moře opravdu
existuje, a odtáhli zpátky na jih. Když jsem se o té
radostné epizodce z našich dějin dočetl, potěšilo mě to;
totéž, až na to plenění kláštera, jsem totiž ve dvanácti
letech při odjezdu z Rujány udělal i já!
Nic se od husitských dob nezměnilo. Připravuji teď
rozhlasový pořad o hrdinech v písničkách, a tak jsem si
vzpomněl i na tu, která docela výstižně náš vztah k moři
charakterizuje. Kdysi ji zpíval Václav Neckář:
Moře, to není Tálinskej rybník,
kdo není blázen, ten to hned pochopí.
Asi sám ďábel na nás to navlík
a v týhle louži všechny nás utopí.
Jinak Češi o moři nikdy moc nezpívali, i ve slavném
semaforském hitu Kapitáne, kam s tou lodí šlo zřejmě o
plavbu říční, neboť protagonista je vyzýván jasně: Vraťte se
na Mississippi! Můj přítel Petr Váša, pokud vím, jezdíval
často na prázdniny do Bulharska a tam někde se zrodil jeho
text o Jindřichovi, který se marně snaží vytáhnout plachtu
svého plavidla z vody a moře si ho pomalu bere.
Nejlépe náš vztah k moři zřejmě ve svých písních vyjádřili
Voskovec a Werich. Především zpívali o moři a o alkoholu:
Tam za tím mořem piva
Tam zakázali práci
Tam nehlídaj policajti
Tam hlídají vandráci.
Ve slavné Jackově písni tráví hrdina celý svůj život v
hamburské přístavní hospodě, a když pak vyjde ven, spatří
moře, splete si ho se slivovicí, skočí do něj a utopí se.
Legrace... Ale když nakonec i Voskovec s Werichem přestanou
žertovat, projeví se také u nich naše zvláštní fascinace
tímto nespoutaným živlem:
Život plyne jak voda
a smrt je jako moře.
Každý k moři dopluje,
někdo dříve a někdo později,
kdo v životě miluje,
ať neztrácí naději.
Všichni tu písničku známe, zpíváme ji a snažíme se neztrácet
naději.
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
