|
|
 Jak se stát lovnou zvěří – stačí hájit pravdu
Původní název filmu, nyní uváděného Českou televizí jako
Lovná zvěř, zní Fair Game (pátek 17. října, ČT2, 22.50) – a
takto se uváděl i v tuzemských kinech. Jenže toto sousloví
znamená pravý opak toho, co by naznačoval doslovný překlad
(„poctivá hra“): označuje totiž osočování, štvanici, prostě
lovnou zvěř.
Přesně v takové situaci se ocitají manželé Plameovi, když
hned na počátku amerického vpádu do Iráku odmítnou oficiální
zdůvodnění, že se v Iráku nacházejí zbraně hromadného
ničení. Pan Plame, jako bývalý diplomat dokonce vyslaný do
Afriky, aby ověřil znepokojivá podezření, zjistí, že žádné
zásilky uranu do Iráku nesměřovaly – a své stanovisko
zveřejní.
Státní moc razantně zasáhne: pokusí se je zdiskreditovat,
zlovolně odhalí skrývanou identitu paní Plameové jako
dlouholeté tajné agentky CIA (takže ta je okamžitě odvolána
ze svých akcí včetně záchranné mise v Iráku a vzápětí
propuštěna), poštve média i veřejné mínění, probleskne
obvinění z komunistické zaprodanosti.
Podobných výpovědí, kdy se ocitli v ohrožení života lidé,
kteří odhalili lži sahající do nejvyšších mocenských pater,
existuje více. Amerika se může pochlubit díly jako Pohled
společnosti Parallax, Vrtěti psem nebo Nepřítel státu;
ostatně o pozadí vpádu do Iráku už také vznikly kritické
výpovědi. Všechny spojuje poselství, že čestný člověk by
neměl nikdy rezignovat.
Snímek Lovná zvěř, ačkoli jej režisér Doug Liman natočil
podle skutečných událostí, jak je v knize popsala samotná
protagonistka dění Valerie Plameová, se ovšem hodně
podřizuje uhlazeným klišé svého žánru. Tvůrce ne vždy
obratně začleňuje reportážní ladění, rád pracuje s
vyhrocenými, téměř modelovými situacemi. Postoj k zobrazeným
událostem je ovšem jednoznačný: odsouzení Bushových
válečnických choutek umocňuje i vkládání autentických
dokumentárních záběrů.
Ústřední dvojici si zahráli Naomi Wattsová a Sean Penn.
Zatímco Pennův zasmušile vyhlížející manžel je od počátku
budován jako zarputilý obhájce pravdy, prosazující zásadu
„padni komu padni“, Wattsová se pokouší svou Valerii budovat
složitěji, postihuje, jak žena dosud věrně sloužící své
vlasti prochází po zákeřné dekonspiraci těžkou deziluzí,
tížena bezradností a obavami z budoucnosti. Scény, kdy
podléhá obavám z ohrožení na životě a bojí se o své dítě,
kdy odjíždí ke svým rodičům, aby si ujasnila své příští
kroky, patří k nejpůsobivějším v celém vyprávění.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
