|
|
Hercův režisér a režisérův herec
Radiotéka, nový e-shop Českého rozhlasu, se postupně stává
zrcadlem velkého bohatství rozhlasového archivu; samozřejmě
dramaturgicky s nutným ohledem na přání a priority
posluchačů, kteří si na webu www.radioteka.cz vybírají
zvukové záznamy ke stažení. Skrytým bonusem pro všechny
zájemce může být i fakt, že některé rozhlasové hry a četby
publikované v Radiotéce nabízejí často velmi osobní a na
první pohled neviditelné příběhy dlouholeté spolupráce
předních českých herců a vynikajících rozhlasových režisérů.
Patří mezi ně také umělecký „dialog“ Karla Högera s
režisérem Jiřím Horčičkou.
„Pamatuji si přesně jeho slova: ‚Tak jak si tu moji roli
představujete a jak bych to měl podle vás hrát, pane
Horčičko?‘ Bylo to řečeno bez ironie, naprosto věcně, ale
postřehl jsem, že se vyhnul pojmu ‚režisér‘. Nechal mě
chvíli mluvit, potit se, topit se ve vlastních myšlenkách.
Několika v pravý čas řečenými slovy a tím, jak soustředěně
mě poslouchal, mi pomohl najít pevnou půdu pod nohama. Cítil
jsem, že se mnou souhlasí, ale neřekl víc než: ‚Uvidíme, až
začneme zkoušet. Pokusím se udělat to tak, jak si to
představujete,‘ vzpomínal Jiří Horčička po letech na první
společné setkání. A jaký byl pohled z rozhlasového studia
očima Karla Högera? „S Jiřím Horčičkou nevypilováváme záběr
po záběru; dáváme přednost zpevnění základní koncepce,
vztahům jednotlivých jejích bloků, zdůvodnění vnitřní logiky
i vnějšího tvaru. Teprve pak přistupujeme k cizelérské, ale
zase ne malicherné práci, k oné konečné vernisáži režijního
záměru a jeho hereckého uskutečnění.“
Nestárnoucí důkazy vzájemného porozumění, o kterém Karel
Höger tak přesně hovoří jako o „hercově režisérovi a
režisérově herci“, najdete dnes v Radiotéce ve dvoudílném
přepisu Kiplingovy Knihy džunglí: Jsme jedné krve ty i já a
Člověk jde k lidem, v adaptacích Čapkovy Války s Mloky a
Věci Makropulos. Nechybí zde ani Högerova četba z
pozapomenuté Vrbovy Borovice a Bassovy nestárnoucí knížky
Klapbzubova jedenáctka. V nabídce jsou i nahrávky Aškenazyho
hry Bylo to na váš účet (oceněné v roce 1965 na Prix Italia)
a velmi oblíbených Chevallierových Zvonokos ( „…Höger je zde
ústřední postavou, vypráví, mimovolně vstupuje do děje,
představuje a napodobuje figurky ze Zvonokos, udává tempo
celé nahrávce, s rozkoší si pohrává s textem.“). A jak si
při poslechu velkých Högerových rolí nevzpomenout na
inspiraci, kterou herec přiznává se vzpomínkou na vzdálené
dětské zážitky: „Zakusil-li jsem jako kluk sugestivní
akcenty Laufrova přednesu v prvních letech rozhlasového
sportovního zpravodajství, vrátilo se mi to nad stránkami
Bassovy Klapzubovy jedenáctky se zvýšenou intenzitou. (…) Co
chvíli by se mi vybavil nějaký raný nebo pozdější zážitek
ryze osobní, čistě vnitřní. Tudy také vede ta nejintimnější
pěšina k posluchačovu srdci.“
Detaily a drobnokresbu rozhlasového herectví Karla Högera si
ovšem můžete v Radiotéce vychutnat a ocenit je na zvukově
upravených snímcích i v jiných archivních skvostech (s
autorským podpisem jiných režisérů), jako jsou mimo jiné
téměř neznámá četba Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka
nebo naopak tolik oceňované Skvělé vyhlídky v režii Josefa
Henkeho. Doporučením k vašemu výběru nechť je i poklona
herce Jiřího Lábuse, který se k nahrávce Dickensovy upravené
předlohy vždy rád vrací a znovu obdivuje způsob, jakým Karel
Höger dokázal před mikrofonem obsáhnout roli Pipa v rozpětí
jediného lidského života.
Naštěstí dnes už tedy nejen opakované reprízy ve vysílání,
ale také moderní Radiotéka Českého rozhlasu připomínají
herectví Karla Högera v celé jeho rozmanitosti: od intimní
podoby citlivého vypravěče až k jednomu z pilířů
rozhlasového dramatického jeviště.
Robert Tamchyna, redaktor ČRo |
