|
|
  Návraty
věčně navztekaného mužíčka
Louis de Funes (1914–1983), jehož roztomilé potrhlouše
zbožňuje snad každý, by se v těchto dnech dožil rovného sta
let. Jeho postavičky rozsévaly kolem sebe zmatek a kamkoli
vstoupily, nastalo pravé boží dopuštění. Divoce
gestikulovaly, o překot běhaly sem tam a (v úžasném
přetlumočení Františka Filipovského) splétaly jednou
výbušné, jindy rozhořčené repliky.
Minulý týden Česká televize vysílala Dobrodružství rabína
Jákoba, kde si zahrál prchlivého továrníka, jenž bytostně
nesnáší jak své stále něco nárokující zaměstnance, tak
každého jinověrce, stejnou měrou Židy i Araby. Tento týden
kromě dokumentu Pan herec Louis de Funes (úterý 29.
července, ČTart, 20.20) spatříme ještě jeho méně známou
komedii Na stromě (sobota 2. srpna, ČT1, 21.25).
Louis de Funes se narodil v chudé rodině, vystřídal snad
tucty zaměstnání, a když se chtěl živit tím, že bude bavit
jiné, dlouhé roky on i jeho rodina živořili na pokraji
nouze. Jeho trudné začátky, kdy jen mihnul desítkami filmů,
i okamžiky úspěchu, který si plně začal vychutnávat až po
padesátce, přibližuje výše zmíněný dokument. Dovíme se z
něj, že až od druhé půle padesátých let začalo být jasné, že
vyrůstá zemitý komik, s nímž se bude muset počítat. Po boku
dvou hvězd, Bourvila a Gabina, si zahrál v okupační
tragikomedii Napříč Paříží (1956) a svou postavu hamižného
řezníka odvedl tak bravurně, že navzdory epizodičnosti byla
vnímána jako bezmála další hlavní role. Byl to právě Bourvil,
vedle něhož si vybudoval postavení naprosto rovnocenného
partnera. Hráli společně v několika stále úspěšnějších
veselohrách a jejich spolupráce vyvrcholila další okupační
taškařicí Velký flám (1966).
Proslulých položek má de Funes více: zařádil si jako zbrklý
policejní komisař v cyklu kriminálních parodií o
nepolapitelném zloduchu Fantomasovi (s Jeanem Maraisem jako
hereckým partnerem), ale jeho nejslavnější filmovou postavou
se stal groteskně horlivý strážmistr Cruchot v dodnes často
opakované četnické sérii.
Ačkoli Funes nejednou přesvědčil, že dokáže hrát ve dvojici,
jeho doménou bylo sólové vystupování. Tam nebyl nikým a
ničím spoutáván. Právě tehdy jako by explodovala rtuťovitá
pohyblivost, kterou dovedl k dokonalosti jako svůj
nejpříznačnější rys. Jedinou hvězdou je i ve filmu Na stromě
(1971), který pobaví jak pohledem na pinožení tří lidiček,
skončivších i s autem v koruně osamělé pinie rostoucí vysoko
nad srázem, tak morbidními pohromami, jaké zaviní pokusy
přivolat pomoc. Také tady Funes na sebe strhává veškerou
pozornost a zcela zastiňuje své spoluhráče (kromě syna
Oliviera zde vystupuje i mladičká Geraldine Chaplinová).
Jan Jaroš, filmový publicista
|
