|
|
 E.
F. Burianovi k narozeninám
Kdyby ses byl nenarodil,
nic bys tu v celém světě nebyl ztratil.
Nemusils být, nemusils žít,
mohl jsi pod vodama tiše jen snít...
Milý otče,
píšu Ti k narozeninám – sto deset, to není špatný věk! Škoda
že se ho dožije tak málo lidí, hlavně těch, kteří by pořád
měli co dělat, co psát a co vytvářet. Tobě byla dopřána
přesně polovina té doby, méně než náš dnešní průměrný věk.
Chci Ti ale napsat, že přesto jsi tu pořád s námi, což se
zase každému nepoštěstí.
Minulý týden jsme Tvoje výročí oslavili společně s přítelem
Přemyslem Rutem, který je nejen excelentní klavírista a
zpěvák, ale také historik písní. S přáteli pořádá ve
Vladislavově ulici v klubu Troníček každý měsíc písňové hody
ze svých sbírek. Tentokrát věnoval dva po sobě jdoucí večery
Tobě a já tam byl přizván jako host; taky jsem měl zazpívat
něco ze svého repertoáru, snad aby to bylo pro diváky
zajímavější.
Za starých časů bych takové pozvání nepřijal, styděl bych
se, že jsem si tu cestu na jeviště v tomto případě
neprošlapal sám, a pak – někdo by si mohl myslet, že jsem
komunista, jako jsi byl ty, a to jsem opravdu nechtěl. Ale
dneska už je mi o sedm let víc, než bylo Tobě, když jsi
umřel (tenkrát mi bylo zrovna sedm), a už je mi to všechno
fuk, šel jsem si tam hlavně poslechnout Tvé písničky.
Také se v poslední době stalo hodně věcí. Před deseti lety,
kdy bys býval slavil stovku, se v Praze hlavně propíralo, že
jsi byl komunista, případně se o Tobě mluvilo jako o trochu
pomateném plukovníkovi, který vedl armádní divadlo. V
Paříži, kde tehdy na Tvou počest uspořádali slavnostní
večer, s úctou a obdivem konstatovali, že jsi změnil vývoj
evropského divadla... V poslední době snad ten ideologický
pohled poněkud ustupuje. Na DAMU hrají studenti s velkým
úspěchem Tvou Vojnu a pětisetstránková knížka o Tvých
„nežádoucích návratech“, kterou předloni vydalo
nakladatelství Galén, je beznadějně rozebraná. V Holandsku
vyšla na desce Americká suita nikoli v tom známém provedení
pro dva klavíry, ale kdosi objevil v antikvariátě ztracené
noty s avantgardním aranžmá z třicátých let...
Tvoje výzva, že umělec slouží a neposluhuje, je pořád
aktuální. Když jsem ji nedávno četl posluchačům – zejména tu
pasáž o kýči jako „posluze nízkým pudům diváctva, falšování
hodnot pro hmotný prospěch, výmluvách na široký vkus
obecenstva, zbabělosti ve vynalézání a v experimentu a
zakrývané ziskuchtivosti velkohubými výrazy“ – musel jsem se
smát, jak to je pořád aktuální. Také často myslím na větu z
Tvého deníku, kam sis někdy v pětapadesátém roce napsal, že
Ti maloměšťáci ukradli komunismus. Nic si z toho nedělej,
tatínku, maloměšťáci rozkradou úplně všechno – nedávno jsem
četl, že kdosi ukradl sametovou revoluci... Někdo prostě
něco tvoří a jiný zase krade. Měli bychom se z toho poučit a
nebýt jako oni.
Takže jsem v Troníčku poslouchal Tvoje písničky a strávil s
Tebou zase jednou krásný večer. A když zazněla píseň Kdyby
ses byl nenarodil, musel jsem si říct, že by to byla opravdu
škoda. Ten Tvůj život plný tvorby, krásy, utrpení i omylů
stál za to.
S díkem a synovskou úctou Tě zdraví
Tvůj Jan
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
