Číslo 11 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s muzikologem.
Tomislavem Volkem.

 

 

 

 

 

 

Bezpečí autíčka, které nikam nedojede

Chtěla být nejlepší českou básnířkou. A zřejmě se jí to povedlo. Kateřina Rudčenková.Bezpečí autíčka, které nikam nedojede Známá básnířka, prozaička a dramatička Kateřina Rudčenková (ročník 1976) vydala po deseti letech novou knížku. Vrátila se v ní ke svému výchozímu žánrovému bodu, k poezii. Publikační pauza Rudčenkové jen prospěla: titul Chůze po dunách (vydaný pod hlavičkou pražského nakladatelství Fra) je událostí prvního řádu.

V prvních třech sbírkách načrtla básnířka jasný vzorec: z problematického vztahu já versus ten druhý, potažmo celý svět, vede jediná úniková cesta – přes snění anebo umění. Minulé i budoucí tu nehrálo roli, platila jedině přítomnost, aktuální okamžik, chvíle vytržení, nejčastěji milostného, tedy iracionálního rázu. V novince Rudčenková své východisko příliš nemění. Jen je spontánně prohlubuje, rozšiřuje. Její básnická obraznost, s níž uniká próze všedního dne, běžného života, má sílu jako magická formule. Její slovo hýří barvami, ožívá ve vzrušené tělesnosti, neklidně se přelévá jako moře. Mezi návraty ke kořenům, čili k materii vlastního dětství, a letmými výhledy směrem k tomu, co by mohlo být, pulzuje přítomnost – nejistá, provizorní, smrtelná. Ale jediná, která je k mání. Jako by autorský subjekt visel neustále nad propastí, jako by mu hrozila v každé chvíli totální zkáza. Jako by všichni „ti druzí“, otec, matka, milenci, byli opravdu tím příslovečným peklem. Romantismus si u Rudčenkové nepodává ruku jen s existencialismem, ale rovnou s absurdním, bezútěšným dramatem. Autorčina hrdinka, neklamně autorka sama, sice uniká po cestách umění i snění, ale vize, kterou má před sebou, není spásná. Pokaždé se roztříští o realitu. Jako láska k autodromu, „to bezpečí autíčka / které nikam nedojede“. Co zbude, jsou hrsti slov, momentek, obrazů, scén i příběhů, které drásají. A zároveň dávají neklamnou zprávu: Toto je život. Toto je báseň. Chůze po dunách je jednou knihou z tisíce.

V roce 2001 mi Kateřina Rudčenková svěřila své neskromné přání: Chci být nejlepší českou básnířkou. Mám za to, že se jí to podařilo.

Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik

Foto Pavel Horák



  Jak se přiblížit
  k dívce svých snů
    
  Dívejte se
 
  
Bezpečí autíčka,
  které nikam nedojede

  Pořiďte si
 
  Bez Funkeho by česká fotografie
  vypadala jinak…

  Téma