|
|
Jak to bylo v listopadu doopravdy
Dosavadní, i když střídavé úspěchy režiséra Jiřího Vejdělka ve
veseloherním žánru slibovaly, že jeho novinka Něžné vlny
nabídne, co bývá u tohoto autora obvyklé: lehce plynoucí
vděčný příběh, slušnou míru vkusu, pár vtipných scén a
dialogů. Slib víceméně plní. Navíc s nečekaně svěžím, byť
trochu „znevažujícím“, ale jemně prezentovaným nápadem v
závěru.
Normalizační téma už pojednala Báječná léta pod psa či
Občanský průkaz – podobně jako Něžné vlny – také očima
puberťáka. Vejdělkův snímek však volí příjemnou komediální
dikci, navozenou už v úvodu stylizovaným filmovým žurnálem, v
němž otec protagonisty (Hynek Čermák) nepřekoná kanál La
Manche nikoliv pro špatnou fyzickou kondici, ale protože
zabloudil. Příběh či spíše sled klipů tu úsměvných, jindy
drsnějších pak rozmarně poskakuje časem, aniž si příliš všímá
politiky, jež ovšem tiše prostupuje život hrdinů. Postavy,
které mají léta normalizace tak či onak symbolizovat – tichý
odpůrce režimu doktor Lipský (Jan Hartl) a mladý rebel Aleš
(Vojtěch Dyk), stejně jako dvojice odpudivých udavačů, která
má k tomu ryze osobní motivy (Jan Budař a Václav Kopta) –,
působí spíš jako lehká karikatura než jako skutečné osoby.
Ústředním tématem snímku je ovšem láska. V kulisách nevelké
vsi vyrůstá teenager Vojta, nadaný klavírista, zamilovaný do
půvabné spolužačky. Toužebné vyvrcholení vztahu ale musí
urychlit, protože dívka odjíždí se sportovní výpravou do
Paříže, z níž je rozhodnuta se nevrátit. A tu přichází
nečekaná překážka – studentská demonstrace 17. listopadu,
která chlapci brání v přístupu k bytu, kde čeká milovaná
dívka. A divák se dozví, proč vlastně vypukla sametová
revoluce...
Nenáročná féerie o lehce plynoucích „osmdesátkách“ vesele
prošumí, nelze však pominout, že nemá pevnou strukturu, ale
drobí se do sledu epizod, postrádá konflikt (není jím nevinné
jiskření maminky a Aleše, intriky práskačů ani Vojtova
opětovaná láska). A také to, že na rozdíl od dětského
představitele Vojty (Jan Maršál) jeho dospívající verzi
ztvárňuje nezkušený, poněkud toporný Robert Cejnar, jehož
výkon narušuje dojem z nápaditého finále.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
Foto Falcon |
