|
|
 S
Jaromírem na zámku
Kreslíř a muzikant Jaromír 99 (1963) se odpoutal od svého
slavnějšího kumpána Jaroslava Rudiše a vyrazil do světa na
vlastní pěst. Přesněji v nové dvojici: se zkušeným scenáristou
Davidem Mairowitzem (1943) převedli do komiksového formátu
Kafkův Zámek. Kniha vyšla nejprve anglicky, aktuálně pak v
české mutaci pod hlavičkou pražského Labyrintu. A protože
letos i napřesrok jsou významná kafkovská výročí, lze titulu
předpovědět skvělou budoucnost.
Nejde samozřejmě jen o Franze Kafku, v jehož díle je Zámek
zřejmě nejméně stravitelnou položkou; ostatně cítil to i sám
autor, jemuž se mnohasetstránkový příběh zhroutil pod rukama
uprostřed věty. Jde jistě stejnou měrou o slavného Mairowitze,
který se už s Kafkou utkal opakovaně (jednak v Procesu, jednak
v obecnějším průvodci Kafkovým životem a dílem) – a samozřejmě
o Jaromíra 99, jenž má vedle úspěšné nebelovské řady za sebou
sóloalbum Bomber. Jeho výtvarný jazyk se jasně vyvíjí. Zatímco
Nebel rozvíjel v kresbě někdy až příliš okatě rukopis Mika
Mignoly, nynější počin je osobitější, důkladnější: jednak
přibyla mezi černou a bílou výrazná šedá, jednak se technika
Jaromírovy kresby přiblížila lino- nebo spíše dřevorytu, a
připomene tak místy třeba i samorostlého Váchala.
Mairowitzův scénář Zámek proškrtává a přepisuje s citem, drží
všechny klíčové motivy i postavy, a drží i silnou atmosféru.
Kafkova práce, kterou lze vykládat z pohledu expresionismu,
absurdního dramatu nebo existencialismu, tu možná místy nasála
i mrtvolný odér dekadence. Chmurné obrazy, v nichž se
oficiálně pozvaný zeměměřič mění v nezvaného hosta, potažmo
rovnou v hromosvod veškerého vzteku a nenávisti vesničanů, pak
připomíná ve finále i jinou Kafkovu prózu, zmíněný Proces.
Jde tedy o album, které se dá číst nejrůznějším způsobem,
rozhodně ne jen jako funkční symbióza obrazu a slova. Kafka
byl mimo čas už za svého života. Fakt, že jeho dílo přijalo i
aktuální médium komiksu, jeho nadčasovost jen potvrzuje.
Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik |
