Číslo 50/ 2013.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s moderátorem.
Martinem Veselovským.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

Kam dovedl slepý slepého?

Pražskou Galerii Rudolfinum poctili svou návštěvou bratři Chapmanové. Angličané Jake a Dinos, ročník 1966 a 1962, patří už nějaké dvě dekády ke stálicím světového výtvarného umění. Za prvé je tedy třeba ocenit, že výstavní síň zvládla mistry jejich formátu vůbec nalákat do Čech. Za druhé pak můžeme (do 5. ledna 2014) hluboko smeknout před výkonem samotného dua.

Bratři Chapmanové v Rudolfinu: Občas vize, občas fantazie, občas horor

JDC jsou sice konceptualisté, ale řemeslně nesmírně zruční a přesvědčiví. Jedou sice na vlně postmodernismu, ale s vlastní myšlenkou silnou natolik, že na povaze nějakého ideového backgroundu u nich nesejde. Ta výstava, nazvaná pěkně Slepý vede slepého, je událostí jistě i pro nápaditou instalaci. Sérii komorních kreseb na téma Goyových Hrůz války střídá monumentální konstelace soch nacistických pohlavárů v životní velikosti, jimž v dokonalosti brání jen spuštěné kalhoty a tváře sežehnuté pekelným ohněm. Vstupní sál patří navenek primitivnímu umění, které se ale při bližším ohledání mění v parodii symbolů kultovní vývařovny McDonald’s. V jedné z prostředních místností se výhružně houfují napůl děti, napůl zvířata. Závěr pak patří rovnou exponátům z nějaké freak-show. Občas vize, občas fantazie, občas horor.

Ostatně na mutacích, pokřivených obrazech, útočných aktualizacích, na radikální i zábavné kritice vybraných motivů a témat z dějin umění, pop-kultury i ze světové historie obecně bratři Chapmanové své dílo postavili. Nemají ale za cíl jenom vulgárně šokovat, nahánět hrůzu nebo trousit laciné vtipy, jak předvedla nedávno (rovněž v Rudolfinu) akce Decadence Now!, na to se příliš dobře orientují v terénu současného i minulého umění a mají příliš svoji hlavu. Co chtějí, je prostě vidět po svém: brát svět kolem s nadhledem komiksu nebo koláže, ale zároveň s upřímností a spontaneitou art brut nebo expresionismu. Jejich dílo nemá k ničemu dál než k prvnímu plánu nebo k jednoznačnosti. Je sympaticky hloubavé a plné odkazů a poukazů, ačkoli v některých fazetách jasně srozumitelné. Pro někoho možná dekadentní, pro jiného podnětné. Prostě pro každého něco.

Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik



  Lze smířit nesmiřitelné?
  Dívejte se
 
  
Kam dovedl slepý slepého?
  Navštivte
 
  To, co nás drží nad hladinou
  Téma