|
|
Příběh z časů (bez)moci rozhlasu
Praha, rok 1937. Mladý muž, žurnalista, Angličan, shodou
rodinných okolností ovládající češtinu, přijíždí do Prahy jako
tlumočník a příležitostný zpravodaj. V pohraničních oblastech
Československa se soužití Čechů a Němců pomalu mění v
konflikt, velmoci, jež stály při založení samostatného
Československa, jsou volány k řešení problému, který ovšem
nevzniká přirozeně, ale je rozdmýcháván nacistickými ideology.
Novou, zázračnou ideologickou zbraní veřejného šíření
informací i dogmat je rozhlas – a tohle médium našeho hrdinu
mimořádně zajímá...
Tak začíná dokumentární novela Slyšte můj hlas, z níž stanice
Vltava připravila od neděle 29. září devět dílů četby na
pokračování. Britský novinář a bývalý šéfredaktor Radia Praha
David Vaughan ji napsal na základě studia zvukových i
písemných materiálů k úloze rozhlasu v roce předcházejícím
mnichovské konferenci.
Lži z říše
Československý rozhlas od svého vzniku vysílal i pro německou
menšinu německy. Vytvářel však program politicky neutrální,
zaměřený spíše kulturně a oddechově. Rezignoval tak na možnost
sdělovat českým Němcům o hitlerovské říši jiné informace, než
jaké se k nim dostávaly z říšských vysílačů. Ty vedle hudby a
zábavy sdělovaly také nacistickou verzi politických událostí a
o situaci českých Němců říkaly vyslovené lži, ovšem to tenkrát
(ostatně jako v každé době totalitních praktik) posluchači
nedokázali, a později už ani nechtěli rozpoznat. Stručně
řečeno – vůči českým Němcům zanedbal Československý rozhlas
svou státotvornou roli.
David Vaughan s využitím dobových dokumentů ukazuje
lhostejnost a povýšenost britských politiků vůči osudu
středoevropské země. Díky archivu BBC uslyšíme oslavnou píseň,
jíž byl Neville Chamberlain vítán v Londýně jako zachránce
míru, a v kontrastu k radosti britské veřejnosti zaznějí
zvukové záznamy otřesných politických projevů reprezentantů
Německé říše.
Město jako zvukový obraz
Vypravěč rozhlasové novely s prvky dokumentu se Prahou
pohybuje na trase mezi bydlištěm na Újezdě, Národní třídou,
Václavským náměstím a budovou rozhlasu na Vinohradské – tehdy
Fochově – třídě. Město ožívá jako zvukový obraz: průvod s
Palladiem země české, sokolský slet, příjezdy a odjezdy
politiků, kavárny, v nichž se scházejí novináři a shánějí tu
zprávy, Václavské náměstí jako tržiště informací... Dalším
dějištěm jsou pohraniční oblasti – venkovská farnost, Liberec,
Karlovy Vary. Demokraticky smýšlející zahraniční zpravodajové
žasnou nad obratností německé propagandy, nad rychlostí, s níž
jsou nacisté schopni vyrábět falešné zprávy, i nad liknavostí
československých médií ve chvíli smrtelného ohrožení. Jsme
svědky i dvojího žurnalistického stylu – jeden je kavárenský,
pohodlný, manipulovatelný, druhý autentický, reportážní, jaký
reprezentuje nejen vypravěč a jeho starší přítel Bill Morell,
ale na české straně i Miloslav Disman a Milena Jesenská.
Ocitáme se v mnohojazyčném, otevřeném prostředí první
Československé republiky, bohužel na samém jejím konci.
Inscenační experiment
Řada dokumentů té doby se zachovala v archivech v písemné
podobě – projevy poslanců, umělecké texty, citace z britského,
německého i českého tisku. Mnohé dokumenty jsou zvukové,
působivé autentickými hlasy. Skloubit cizojazyčné projevy, jež
je třeba posluchačům přetlumočit, s hereckou interpretací
písemných dokumentů je složitý režijní úkol, vyžadující
filigránskou práci se zvukem i hercem. Četba na pokračování s
prvky dokumentu je v tomto smyslu inscenačním experimentem.
Dokumentární novelu Slyšte můj hlas napsal David Vaughan na
objednávku Českého rozhlasu k jeho devadesátému výročí.
Rozhlas, jeho moc i bezmoc, sláva i bída jsou v hlavní roli
příběhu spolu s jazykem a ideou demokracie. Jde vlastně o
non-fiction, v níž jedinou fiktivní postavou je bezejmenný
Vypravěč, mladý – na konci příběhu už starý – anglický
překladatel, tlumočník a příležitostný žurnalista. Slyšte můj
hlas, volají protagonisté příběhu jeden přes druhého – a v
éteru je slyšet disharmonie, jež k porozumění nevede.
Z anglického originálu text Davida Vaughana přeložila Pavla
Horáková v dramaturgii s autorkou článku. S režisérem
Dimitrijem Dudíkem v práci s archivními i scénickými zvuky
spolupracoval Petr Šplíchal. V roli Vypravěče účinkují Václav
Neužil a Josef Somr.
Alena Zemančíková, redaktorka ČRo Vltava
Foto Robert Zlatohlávek |
