Číslo 39/ 2013.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Janou Strykovou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prodáte-li svůj obraz, prodáte i duši?

Polský spisovatel Stanisław Lem (1921–2006) poskytl námět ke zpola hranému, zpola animovanému snímku Futurologický kongres. V izraelské produkci – ovšem se širokou mezinárodní podporou – jej natočil režisér Ari Folman, od něhož si vybavíme protiválečně orientovaný Valčík s Bašírem, uváděný v kinech i na televizní obrazovce.
Futurologický kongres sice vychází z Lemovy povídky, která líčí fiktivní svět vytvářený v lidské mysli na bázi chemických látek, avšak výpověď rozšiřuje a aktualizuje. Hrané zarámování totiž odkazuje k současným poměrům ve filmovém průmyslu, kde díky počítačové výbavě lze živého herce úspěšně nahradit animatronickým výtvorem: ne náhodou se vývoj pohyblivých obrázků dělí na dobu před Avatarem a po něm.

Futurologický kongres připomene svou barevnou hýřivostí čarovnou zemi Oz

Snímek zachycuje situaci, kdy filmová společnost Miramount (odkaz na dva reálné předobrazy, Miramax a Paramount) žádá po svých hercích jediné – aby se nechali počítačově naskenovat. S takto pořízeným záznamem pak získají nejen věčné mládí, ale i libovolné množství filmů, aniž by v nich museli osobně vystupovat. Také hrdinka příběhu po značném váhání nakonec souhlasí a obrazy svého těla prodá studiu.
Po dvou desetiletích se vypraví na kongres uspořádaný pro všelijaké celebrity při příležitosti zavedení nově prožívané existence – stačí se nadechnout zázračného plynu z ampulky, aby se člověk ocitl v odlišné (animované) realitě. Teprve od tohoto okamžiku se počíná odvíjet výchozí Lemův námět, byť s odlišnou protagonistkou, která sem vchází z předchozího dění. Místy až jakoby ze snu vyvěrající výtvarné pojetí, barevnou hýřivostí i expresivitou připomínající beatlesovskou Žlutou ponorku, vcelku nápaditě evokuje „změněné vědomí“, ale také připomene čarovnou zemi Oz. Najdeme i odkazy na jiné filmy, třeba na závěrečnou „pumovou“ epizodu z Kubrickova groteskně mrazivého podobenství Dr. Divnoláska.
Vyprávění získává až děsivou uvěřitelnost: Robin Wrightová (zazářila ve Forrestu Gumpovi) tu ztělesňuje samu sebe coby neúspěšnou, zamindrákovanou herečku, jež dvojsečnou nabídku posléze přijme jako poslední příležitost. Projekt ji zaujal natolik, že se podílela na jeho financování. Hrdinčina manažera představuje s výřečnou manipulativností Harvey Keitel, role lékaře se zhostil Paul Giamatti.

Jan Jaroš, filmový publicista 

Foto Aerofilms



  Psí hodinář
  
Zpěvník Jana Buriana
 
  
Prodáte-li svůj obraz,
  prodáte i duši?   
  
Navštivte
 
  Příběh z časů (bez)moci rozhlasu
  
Téma