|
|
Jiří Vejvoda,
publicista
Tři mouchy jednou ranou
Na Řecko se 11. června 2013 snášela jarní noc, když do krajiny
vyrazily jednotky pořádkové policie. Cíl jejich zátahu? Jak se
teď módně říká, bezprecedentní. Z pokynu ministra financí,
vybaveného za časů ekonomické krize výjimečnými pravomocemi,
se jím stala síť vysílačů ERT. Státního rozhlasu a televize. Z
minuty na minutu došlo k jejich odpojení. Jaké asi bylo
překvapení moderátorů, editorů či techniků, když zjistili, že
jsou náhle „odříznuti ze vzduchu“, že „nic nejde ven“? Také
posluchači a diváci nevěřili vlastním uším, očím. Asi
technická porucha... Proč by stát zničehonic zákeřně
likvidoval vlastní média? Odpovědí se záhy dočkali.
Ministr-mluvčí vlády Kedikoglou vyčetl státnímu rozhlasu a
televizi „chronickou korupci“, aniž své tvrzení podložil
důkazem. A údajnou přezaměstnanost ERT, která přitom během
posledních tří let výrazně snížila počet pracovníků, zdrtil
výrokem, že „tuto posvátnou krávu je záhodno zaříznout“.
Servítky si nebral ani premiér Samaras, který přirovnal ERT k
„pelechu plýtvání a neprůhlednosti“. Co za tak drastickým
zákrokem a brutální mluvou vězí? Jak na událost zareagují
řečtí občané či novináři? A celoevropské instituce, do jejichž
struktur Řecko dosud patří? Na to se ptali všichni, které svět
médií zajímá.
ERT, dlužno upřesnit, byla svým dvojznačným charakterem dost
neobvyklá, i když zároveň nikterak výjimečná. Statutárně
spadala po vládu, pod příslušné ministerstvo, a byla tedy
státní. Ekonomicky však její chod zajišťovali občané, byť
nikoli koncesionářskými poplatky, ale „přílepkem“ k platbám za
elektřinu; v tomto smyslu se ERT prohlašovala za
veřejnoprávní. A ráda ji pod svůj deštník proto zahrnovala i
Evropská vysílací unie, EBU, která na přepadení svého
zakládajícího člena nemohla nereagovat. Hned 12. června
oslovilo její ženevské vedení řeckého premiéra opatrným
otevřeným dopisem. Chápe prý potřebu úsporných opatření; je
však šokováno způsobem jejich provedení a navrhuje jej
přehodnotit... Takové fráze končívají v koši. Zvlášť za
situace, kdy další z potencionálních „nadřízených“ Řecka,
Evropská komise, pouze „vzala zrušení ERT na vědomí“ s tím, že
jde o „autonomní právo řecké administrativy“. Rázněji než
úřednická ptydepe zazněl hlas řeckých ulic, opozičních
politických stran a kupodivu též privátních médií. Jako by si
i ta uvědomila, že je s konkurenčním rozhlasem a televizí
přece jen spojuje cosi elementárního. Právo na svobodu slova a
zaručenou možnost jeho šíření, jež by měly být demokracii
vlastní.
Zatímco se demonstrovalo a protestovalo, o práci rázem přišlo
2656 pracovníků ERT. Vláda tak vyhověla těm, kteří mají nyní v
Řecku hlavní slovo: velké trojce nadnárodních finančních
institucí, jež půjčky pro rok 2013 podmínila propuštěním čtyř
tisíc státních zaměstnanců. Jednou ranou však, zdá se, zároveň
zabila dvě další pomyslné mouchy. Zlikvidovala narůstající
kritičnost, kterou ji státní rozhlas a televize stále
otevřeněji a nezávisleji častovaly. A možná zde byl ještě
jeden zcela osobní motiv. Když ministr Kedikoglou oznamoval
rozpuštění týmů ERT, měl sice kamennou tvář, ale oči mu
žhnuly. Zajímavě to působilo ve světle faktu, že sám kdysi v
ERT pracoval. Nerozešel se tam snad s lidmi v dobrém a nyní
nastal čas odplaty? Kdo ví... Ať tak či onak, nikdo neupírá
vládě zadluženého státu právo na reorganizaci. Neprovádí se
však přes noc, rozmetáním všeho naráz, a jen s mlhavým
příslibem vzniku nové mediální instituce koncem srpna. Má se
jmenovat NERIT SA a dosavadní zaměstnanci ERT se „mohou
přihlásit do konkurzu“... Jak velkorysé!
Tak se nechová slušná vláda, ale gangsteři. Půjde-li to tak
dál, bude v evropské politice za chvíli všechno možné. V tomto
smyslu do ní už bezpochyby patříme. Budiž však i pro místní
borce varováním, že lidé už se nechtějí jen tak vzdát. EBU
přitvrdila, povzbuzena mimo jiné prohlášením Českého rozhlasu
i nezávislých mediálních odborů. A 17. června nařídil řecký
Nejvyšší správní soud Samarasovi, ať přechodně obnoví alespoň
zpravodajství. |
