Matky matek a děti dcer

Spisovatel Pavel Rankov (1964) je jako jeden z mála autorů současné slovenské literatury představován i českému publiku. Po výrazném a oceňovaném románu Stalo se prvního září (nebo někdy jindy) nyní vydalo nakladatelství Host v češtině i jeho román Matky.

Autor tentokrát svou pozornost upřel na zobrazení mateřství v mezních podmínkách. Do děje vstupujeme v okamžiku, kdy Zuzana Lauková na samotném konci války počne dítě se sovětským partyzánem, který je však vzápětí zastřelen. Již těhotná se dostává shodou nešťastných okolností do sovětského zajateckého a později pracovního tábora, kde je nucena v tvrdých podmínkách a ve společnosti skutečných zločinců, polických vězňů a krutých dozorců strávit několik dlouhých let. Podaří se jí však přežít a neztratit víru.
Přežije i její dítě a matka dostane dokonce šanci podílet se i v těchto podmínkách na jeho výchově. Její příběh, který později zapisuje studentka Lucie, se stává tématem diplomové práce z oboru vyprávěné historie. Požadavek školitele na striktně chladný vědecký odstup je nerealistický a Lucie, sama nastávající svobodná matka, se s vypravěčkou sblíží. Román se tak eklekticky uzavírá vzájemným prolnutím osudů a čas zde získává i jakýsi cyklický rozměr rámovaný od početí dítěte vypravěčky k porodu zapisující studentky.
Rankov je autor poučený i moderními teoretickými přístupy k psaní a ve své próze dokáže tyto znalosti zužitkovat. Naštěstí s jistým ironickým odstupem a nadhledem, který zasvěcené potěší a ostatní čtenáře nudit nebude. Jedna z vedlejších postav románu je dokonce nositelkou autorova příjmení. Zajímavé je, že s podobně kompozičně vystavěným románem, kde se střídá několik rovin a který se zaměřuje na silné osudy žen, jsme se mohli nedávno setkat i v české literatuře, konkrétně u Žítkovských bohyní Kateřiny Tučkové. Styčných bodů by se ostatně mezi těmito prózami našlo více.
Nový román Pavla Rankova opět potvrzuje, že slovenskou literaturu je dobré sledovat. Nabízí mnohá příjemná překvapení a tato kniha je jedním z nich. Co na tom, že velké dějiny zde opět nevybíravým způsobem špásují s osudy jedinců. Jinak to snad ani nejde.

Pavel Kotrla, literární kritik



  V šišlavé Evropě       
  Zpěvník Jana Buriana
 
  
Melancholik s rybí krví
  Nalaďte si
 
  Labyrinty Franze Kafky
  Téma