|
|
 V
šišlavé Evropě
Celá evropská scéna populární hudby – až na Brity a pár
šťastlivců buď mimořádně nadaných, anebo zavátých někam do
prostředí rodilých mluvčích – šišlá anglicky. V normálním
životě je to asi jedno, navíc jen Britové by mohli říct,
jestli je to vůbec výhoda, když si velká část civilizovaného
světa vybere ke komunikaci jejich mateřštinu. Já jako člověk,
který má ke svému rodnému jazyku silný vztah, bych určitě
často trpěl. Nesu dost těžce i to, jak dneska s češtinou
zacházejí třeba v televizi nebo v novinách. Když moderátorka
poněkolikáté za sebou řekne, že je „za to ráda“, přestávám se
soustředit na obsah vysílání...
Teď se ale zkouším vžít do britské kůže a vzpomínám, co mi
vyprávěl jeden z těch vyvolených – překladatel František
Fröhlich, který se kdysi na naší straně železné opony naučil
tak skvěle oxfordskou angličtinu, že mohl namlouvat komentáře
k filmům putujícím pak na rozdíl od něho do Británie. Učil
také na filozofické fakultě a jednou prý na zkoušku přišla
slečna, která spustila anglicky plynně a velmi suverénně,
neboť si tu řeč osvojila, když v Británii pracovala jako au
pair. A protože zkoušející jí nechtěl ublížit, po chvíli ji
přerušil a řekl jí: „Tedy, anglicky jste se naučila opravdu
výborně, jen bohužel ve špatném prostředí...“
Kdekdo dnes skládá anglické texty k písničkám, a protože je na
tom většinou ještě hůř než ona slečna, používá tu slovní
zásobu, kterou má. Průměrně sečtělý člověk mívá ve své
mateřštině k dispozici slušnou zásobu synonym, ale zkuste si
je schválně vybavit v angličtině... A tak jazyk chudne a
hloupne, ocitáme se v jakémsi jazykovém supermarketu, kde jde
všechno snadno a funguje to jednoduše a masově. My to běžně
nepoznáme, ale být Brit...
Nedávno ke mně přes internet doputoval klip, v němž německý
zpěvák Denny Schönemann zpívá česky píseň nazvanou Tento Sen.
Sám si ji napsal, sám s úsměvem nazpíval: Znam mnocho krásnych
šen, ale ty seš skutečný sen. Něco takovýcho nykdy sem
nevitěl. Tvoje chůze, jak se smeješ, tvoje oči krásny sou, já
se zbláznim, ktyž je vidim stát. Chorska drácha v mém příše,
protože o tobě sním...
Na mě to tedy působilo až surrealisticky. Takhle asi musí
vnímat rodilý Brit ten zbytek šišlavé Evropy, která se snaží
prorazit na hudební trh s pomocí jeho jazyka! Já jsem také
párkrát s láskou a obdivem zapěl písničky Randyho Newmana v
jeho mateřštině, ale teď slibuju, že už to dělat nebudu. Jen o
samotě a když sousedi odjedou na dovolenou... Než tohle, to se
radši upřekládám k smrti, abych si ty krásné songy mohl
zazpívat česky.
Povídal jsem si o tom s Tonym Ackermanem, americkým jazzovým
kytaristou, který u nás žije už od poloviny osmdesátých let, a
přestože umí moc dobře česky, raději nezpívá.
„Jak to na vás působí, když celá Evropa komolí angličtinu a
šišlá?“ zeptal jsem se ho.
„Je to hrozný,“ řekl upřímně. „Jediná kapela, u které mi to
nevadí, je ABBA. Jejich angličtinu totiž překoná hudba. Ta je
ještě mnohem strašnější!“
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
