Putování po ztracených místech

Záliba Čechů v cestování po rozhlednách, hradních věžích a dalších výhledových místech – zdatnější turisté kvůli ní jistě pokoří i řadu horských vrcholů, dobrodruhové zase minou místa dobře známá a vrhnou se vstříc romantice těch ztracených – se neomezuje jen na slunné měsíce. Je věhlasná, má svou tradici, zřejmě k nám neodmyslitelně patří, možná jistým způsobem boří mýtus o české přízemnosti, a proto si zaslouží naši pozornost. I příležitostí k uspokojení prastaré touhy – vyšplhat se, rozhlédnout se a uvidět labyrint lidského hemžení z výšky – skýtá česká krajina mnoho. Dobrým průvodcem může být i kniha Vladimíra Pohoreckého Rozhledny a ztracené hrady – 1. díl Západ, která vyšla na přelomu dubna a května ve vydavatelství Radioservis.

Rozhledna a horská chata na Kleti

Rozhleden na českém území každoročně přibývá (mnohdy i díky nadšeným soukromníkům, kteří objekt sami financují, aby jej zpřístupnili veřejnosti, například Rozhledna U borovice u Roprachtic). Některé historické objekty sice i nepovšimnuty chátrají nebo padnou za oběť požárům či povětrnostním vlivům, leč přesto nelze ani v nejmenším hovořit o „vymírání“ tohoto svébytného architektonického druhu. V České republice se nachází kolem tří set padesáti objektů, tím se jednoznačně řadíme mezi země s největším počtem rozhleden. Stěžejním obdobím jejich výstavby byla sedmdesátá a osmdesátá léta 19. století. Atmosféra romantismu silně podporovala vznik těchto magických staveb, které při svých putováních s radostí navštěvovali četní milovníci přírody. Romantiku vystřídala praktičnost, v období válek sloužily objekty jako stanoviště pro odhad vzdálenosti blížícího se nepřítele. Řada rozhleden v pohraničí své návštěvníky přivítala až po sametové revoluci, neboť nahlížení za hranice našeho blahobytu nebylo v minulém režimu žádoucí.

Hrad Landštejn na česko-moravsko-rakouském pomezí

Kontroverzní stavby

Stejně jako se různí účel a doba vzniku rozhleden, podobně rozmanité jsou i stavební materiály a architektonické slohy. Vedle klasicky štíhlých, nad terén ztepile čnících kamenných, dřevěných a kovových objektů najdeme i originálně pojaté stavby (Poledník na Šumavě, Bílá hora u Kopřivnice, Rozhledna na Stráži u České Lípy). V četných internetových diskusích „rozhlednářů“ i přesto můžeme vyčíst postesk nad vyprchávající mírou originality a estetiky nově vznikajících rozhleden. Na druhé straně odvážné projekty, jejichž architekti hledají nové cesty, jak objekt umístit do okolní přírody, vzbuzují podobné vášně jako řada projektů v městské zástavbě. Kontroverze vyvolávají i nové projekty financované Evropskou unií a mnohá další dění kolem staveb, jež ovšem bezesporu patří k národnímu bohatství a zaslouží naši aktivní pozornost.

Průvodce na cesty

Rozhledny a ztracené hrady – kniha, jejímž hlavním posláním je inspirovat k objevným cestám nejen po rozhlednách, ale i k hradním zříceninám či tajemným skalním útvarům, navazuje na předchozí úspěšnou knižní edici Tipy na výlet po rozhlednách a starých hradech, kterou vydával Radioservis od roku 2000 – postupně v šesti dílech. Tentokrát je ovšem publikace plánována jako dvoudílná (na první díl naváže pokračování s podtitulem 2. díl – Východ). Zahrnuje některé výhledové stavby a místa z předchozích publikací, o kterých ovšem podává řadu nových informací. Navíc obsahuje přes čtyřicet nových rozhleden a dalších objektů, na něž se v původních dílech nedostalo, nebo byly vybudovány teprve nedávno. Česká republika je v ní pomyslně rozdělena na kraje západní a východní. Pro lepší přehlednost jsou objekty v publikaci členěny abecedně v rámci příslušných krajů a okresů. Text je doplněn atraktivní obrazovou dokumentací. Čtenáři se dozvědí, kde se příslušný objekt nalézá, jak se k němu nejlépe dostanou po turistických značkách od nejbližšího parkovacího místa či železniční stanice, v jaké Rozhledna Skalka ve Vyžlovcenadmořské výšce se rozhledna či hrad vypíná a budou-li na konci odměněni kromě krásného výhledu i něčím k zakousnutí. Autor nezapomíná ani na stručné poznatky o konstrukčních zajímavostech té které stavby. Zevrubně popisuje výhledy do kraje, které je možno vychutnat za dobré viditelnosti, v mnoha případech i s rozhledem za hranice k našim nejbližším sousedům.

Genius loci

Kořením textu jsou historická fakta i pověsti spojené s místem, které dávají vyniknout zavátému geniu loci. Budeme-li se například toulat po Ústeckém kraji, můžeme na strmé čedičové skále navštívit zříceninu hradu Vrabinec, kde se prý, jak podmanivě podotýká autor, „občas zjevuje přízrak pohanského šlechtice s hejnem havranů. Vyvarujme se ho však spatřit, protože pak by nám mohla hrozit i smrt. Také tady má v období Vánoc až do Tří králů v okolí bloudit Bílá paní. Kam šlápne, tam se prý ve sněhu objeví růžové květy.“ Na nespočtu jiných míst zase čekají bájné poklady, které se objevují jediný den v roce, leč bývají přísně střeženy, a proto se ještě nikomu nepodařilo si jejich bohatství osvojit a těžit z něj. A není pro ně radno příliš pokoušet vrtkavé štěstí. A pakliže by se některý čtenář na počátku domníval, že spící vojsko, které nás v dobách nejhorších svědomitě ochrání, dlí jen a pouze pod vrcholem Blaníku, mýlil by se velice, neboť podobných kopců a připravených vojsk je u nás více. Což je dobře, co kdyby na to jednou blaničtí braši sami nestačili?

Anna Novotná, publicistka



  Mladí a klidní       
  Jak to vidí Petr Koudelka
 
  
Zločiny a pomsty    
  Pořiďte si
 
  Putování po ztracených místech
  Téma