|
|
Kafka a Brod cestují lacino
Na přelomu srpna a září 1911 přicestovali do švýcarského
Lugana spisovatelé Franz Kafka a Max Brod. Přijeli z Lucernu.
Z Lugana pokračovali do Milána. Na této cestě se vydávali
střídavě za Čechy nebo za Poláky, neboť – jak záhy zjistili –
Němce nikde nemají v oblibě. S pobytem obou přátel v Luganu
jsou spojeny nerealizované literární výzvy. Cestovní deníky
obou spisovatelů se měly stát výchozím materiálem pro společný
román, k jehož napsání ovšem nikdy nedošlo. Ze švýcarské cesty
podle Broda také pochází idea levného bedekru. Rovněž o něm
bude řeč v pořadu Kafka a Brod v Luganu, který v sobotu 22.
června zazní ve Víkendové příloze stanice Vltava.
 Reforma
průvodců
V monografii věnované Franzi Kafkovi Brod napsal: „Dostali
jsme nápad, že napíšeme cestovního průvodce nového typu. Měl
se jmenovat Lacino. Tedy třeba: Lacino Švýcarskem, Lacino v
Paříži a tak dále. Franz byl neúnavný a s dětinskou radostí do
nejjemnějších podrobností vypracovával principy nového
průvodce, který z nás měl udělat milionáře a hlavně nás zbavit
odporné práce v úřadě. Já jsem pak se vší vážností o naší
‚reformě cestovních průvodců‘ korespondoval s nakladateli.
Jednání ztroskotala na tom, že jsme nechtěli vzácné tajemství
prozradit bez obrovské zálohy. Na takové hranici mezi vážností
a žertem balancoval Franz obzvlášť rád a s velkou virtuozitou.
Často člověk nevěděl, zda něco myslí vážně, nebo v žertu;
nevěděl to vždycky asi ani on sám a oddával se prostě tvůrčí
fantazii velkého vypravěče pohádek. Tak hrál i se mnou hru o
novém bedekru jménem Lacino, jehož plakáty jsme už viděli na
všech zdech pařížského metra vedle Byrrhu a jiných
nejznámějších aperitivů.“
Slavní v Belvederu
Před časem jsem se na své cestě v Kafkových stopách ve
Švýcarsku ubytoval v hotelu Bellevue au Lac na břehu
Luganského jezera. Bellevue by měl být – řekněme –
zmodernizovaným Kafkovým hotelem Belvedere. Ale nic tam Kafku
nepřipomínalo, ani personál neposkytuje žádné kafkovské
informace.
V hotelu Belvedere (nyní tedy Bellevue) se kdysi ubytoval jiný
proslulý literát: Karel May. A právě v Bellevue nedávno
uspořádali seminář o Mayově pobytu ve Švýcarsku. May měl
Švýcarsko rád. Psal oslavné básně na místní jezera a hory.
Jeho poetické nadšení pro Gotthard nebo Vierwaldstättské
jezero ale žádné literární klenoty nestvořilo. May by asi
udělal lépe, kdyby do alpské země situoval nějaké
dobrodružství Old Shatterhanda. Určitě by to bylo zábavnější.
Místní průvodce, který mě v Luganu a na plavbě do Gandrie,
půvabné rybářské vesničky na břehu Luganského jezera,
doprovázel, Karla Maye vůbec neznal. O Kafkovi však slyšel.
Byl členem spolku pro obnovení pěstování oliv na březích
Luganského jezera. Luganské olivy byly prý kdysi vyhlášené.
Výprava ve stopách Franze Kafky se tak občas měnila v důkladné
seznamování se všemi nově vysazenými olivovníky v Luganu a
okolí. V Gandrii se v olivovém háji vyhřívaly ještěrky. Ozval
se ve mně obdivovatel Mistrova díla: Kafka se přece o
ještěrkách zmiňuje ve svém deníku z cesty!
Deníky z Lugana
Nejen kafkologové litují, že Kafka s Brodem bedekr Lacino
nenapsali. Dodejme ještě, že na rozdíl od Kafky se Brod k
pobytu ve Švýcarsku vrací v deníkových záznamech z krátkého
pobytu u jezera Maggiore na italském území. Italské hotely,
číšníci, jídlo v restauracích dopadají v jeho očích lépe než
švýcarské služby: „Ale tady voní promenáda jezerem jako v
Rivě. V Luganu páchla i s jezerem po prášku na šváby.“ Dnes
prášek na šváby už v Luganu cítit není, zato před poměrně
živým dopravním ruchem, ve kterém dominuje „italský způsob“
řízení auta, včetně častého a razantního troubení, se uniká
obtížně.
Nad Kafkovými a Brodovými deníky z Lugana si může jejich
čtenář klást také otázku, jestli i tak letmá návštěva,
několikadenní pobyt, může o navštíveném místě vypovědět něco
podstatného. Zda není spíše svědectvím o autorově deníku. Nebo
jestli právě na tom místě nedochází k podivuhodnému souznění
spisovatelova talentu a krajiny. A také porovnávat deník Maxe
Broda s deníkem Franze Kafky z období před jejich literární
slávou a hledat v nich jakási předznamenání umělecké
velikosti.
Jiří Kamen, redaktor ČRo Vltava
|
