Číslo 19 / 2013.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s novinářkou.
Janou Klusákovou.


 

 

 

 

 

Patnáct cell pro Magora

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr brněnské filharmonie, mnohostranný skladatelsky i interpretačně, vydal pozoruhodnou autorskou desku. Pod titulem Requiem za Magora si v ní předsevzal naplnit jednak tradiční funkci religiózní skladby a zároveň složit poctu řekněme světskou – a tento dvojí obsah se ve výsledku nápadně prolíná. Přitom jistě nejde o „účelové“ přichýlení k zájmu o Ivana Martina Jirouse, ale upřímné přiznání. Autor ho znal a pohybuje se, ač mladší (1976), mezi lidmi vzešlými z prostředí zvaného českým undergroundem.

Podobu dal nahrávce vývoj ve třech stádiích. Základem byla skladba pro příležitost Magorova pohřbu. V tomto původním provedení s klarinetem, lesním rohem, violoncellem a zpěvem ve dvou hlasech obsahovala části Kyrie, Sanctus a Agnus Dei, z nichž druhé dvě se dočkaly rozpracování pro desku. Druhým krokem byl absolventský koncert studenta bicích na JAMU Pavla Cafourka, pro nějž Klíč přebudoval původní skladbu do pódiového tvaru. Nástrojové obsazení bylo rozšířeno o vibrafon, tympány a orchestrální zvony. Odtud pak vedl krok k verzi na CD, kde je dílo rozepsáno až do patnácti instrumentálních hlasů violoncellových, které všechny nahrál autor. Propojením původního účelu skladby a nahrávky je využití recitativů s autentickým záznamem Jirousova hlasu, které zároveň odkazuje na starou formu oratorních skladeb.
Kromě hudebních postupů je Klíčovo Requiem za Magora originální právě tím, že se na něm podílí a je přítomen ten, komu je věnováno. Máme tu žánr věnovaný zemřelým, smrt je tedy důvodem vzniku díla. Zde však jeho tradiční součásti propojuje živý hlas, který dokonce přednáší dosud nepublikované texty. Nastává tedy až zrcadlové převrácení: „Jdou mrtví k nám, jdou číst, co máme psáno na dlani i tváři my živí“ obrací se k posluchači Magor citací z Bohuslava Reynka. Mísí se tu monumentalita s komorností, vlastně celá deska je kombinací různých světů.
Nahrávku, která vyšla u specialisty na alternativu a spřízněné žánry Guerilla Records, doplňuje úsporný černobílý booklet s reportážně pojatými fotografiemi z pohřbu Ivana Jirouse a citacemi formulací zádušní liturgie v latině a češtině.

Jan Mattuš, publicista a nakladatel



  Patnáct cell pro Magora
 
  
Smrt, zásvětí a smích
 
  Sto let Jiřího Krupičky