|
|
Smrt, zásvětí a smích
Je-li někdo svědkem zdlouhavého a bolestného umírání člověka,
který je mu blízký, zcela jistě se mu v hlavě přemílá otázka
eutanázie. Italský herec a dramatik Vittorio Fransceschi toto
téma v sobě nosil od mládí, kdy se staral o matku umírající na
rakovinu páteře. Svůj traumatizující zážitek po pětačtyřiceti
letech přetavil do tragikomedie Úsměv Dafné, kterou nedávno v
překladu Mariny Feltlové a v režii Viktorie Čermákové uvedlo v
české premiéře Divadlo Rokoko.
Dafné je tajemná rostlina, kterou si botanik Gionno před pár
lety přivezl z výzkumné cesty na Borneo – právě když na sobě
začal pozorovat první příznaky smrtelné choroby. Hra se
otevírá ve chvíli, kdy se Gionno, ztělesňovaný Petrem
Štěpánkem jako sarkastický ironik, již přibližuje konečné fázi
své nemoci. Téměř se nehýbá, je odkázán na svou bigotní,
poněkud prostomyslnou sestru (Jitka Smutná v alternaci s Danou
Syslovou) a radostně vítá návštěvu své někdejší, o hodně
mladší spolupracovnice Sibilly (Evellyn Pacoláková v alternaci
s Mášou Málkovou). Jak se zvolna objasňuje, jejich vztahy
nebyl jen pracovní. Splní však Sibilla jeho přání a podá mu
včas smrtící šťávu Dafné? Díky autorově vtipu i břitkosti a
uměřenosti protagonistů nepřevažuje melodramatičnost tématu
nad lehkostí jeho traktace ani nad jeho etickou závažností.
Poněkud jiný humor nabízí další nový titul Rokoka – Věštkyně,
vraždy a jasnovidci. Dramatizaci prvních šesti Povídek z jedné
kapsy Karla Čapka postavil Arnošt Goldflam, jenž se rovněž
ujal režie, na důvtipném propojení postav a skloubení jejich
příběhů okolo peripetií dvou manželských vztahů. Soudce Marek,
z něhož Jan Vlasák dělá obstarožního lišáka, drží přísně na
uzdě svou mladou ženušku (Anna Suchánková), a je tak
nedostižným vzorem pro státního zástupce Klapku (Jiří Hána v
alternaci s Vasilem Friedrichem), kterého jeho koketní a
nevěrná žena (Dana Batulková) naopak plně ovládá. Oba doktoři
se spolu střetávají v soudní síni, kde řeší podvody i vraždy.
Obvinění jsou interpretováni s expresivní stylizací, jež se
nejlépe daří Haně Doulové (kartářka), Vladimíru Markovi
(jasnovidec) a Petru Klimešovi (vrah). Groteskní nadhled na
lidské hemžení, ať již na poli lásky, či zločinu, je motivován
rámcem inscenace: na jejím začátku a konci se hrdinové oněch
příběhových střípků ocitají na Posledním soudu a vláčně
poletují okolo Pánaboha. Jenže ten má pro každého z nich
takové pochopení, že souzení raději přenechává doktoru
Markovi.
Bronislav Pražan, publicista
Foto Divadlo ABC |
