Jeho malá postava s kulatou hlavou, bílým plnovousem a okuláry se hbitě pohybuje v nejednom českém filmu či televizní inscenaci. I když herecká práce zajistila Arnoštu Goldflamovi popularitu, těžiště jeho profesní kariéry tkví v jeho práci režijní a autorské. Brzy poté, kdy ve svých bezmála třiceti letech absolvoval na Janáčkově akademii múzických umění režii a stal se členem HaDivadla, začal psát. Dlouhou dobu to byly především hry. Dosud jich napsal asi pětatřicet – a obdobný počet dramatizací. Již deset let se však v jeho tvorbě objevuje i próza – povídky pro dospělé a pohádky pro děti. Svůj první soubor pohádek nazval Tatínek není k zahození. Kniha vyšla v roce 2005 a získala Cenu Magnesia litera za nejlepší publikaci pro děti. Motiv otce ovšem v psaní Arnošta Goldflama dominuje již od začátku jeho literární tvorby...

rozhovor >>