Programový a kulturní týdeník


Archiv starších čísel
>>>
 

Týdeník rozhlas č. 48/2014 právě vychází...
Tereza Vilišová: Lidé plánují a bohové se smějí

Člověk může mít sebevíc odvážné sny, ale protože nikdo neví, co se stane za příští životní zatáčkou, není radno příliš plánovat. Herečka ostravského Divadla Petra Bezruče Tereza Vilišová se touto pragmatickou zásadou své maminky řídí od dětství. Kdysi toužila být veterinářkou nebo zubařkou, ale osud jí předurčil uměleckou dráhu. Rozhodně si nenaplánovala, že bude jednoho dne stát na prknech Národního divadla a přebírat cenu, kterou před ní obdržely takové herecké hvězdy jako Jana Hlaváčová, Iva Janžurová, Simona Stašová, Blanka Bohdanová nebo Květa Fialová. A přece se tak stalo. Bohyně Thálie se tiše usmívala...

 

Tereza Vilišová

 Dále v tomto čísle .............................................................................................

Existuje přátelství mezi mužem a ženou?
Už hodně filmů zkoumalo, zda jsou mezi opačnými pohlavími myslitelné čistě přátelské vztahy nebo zda je nakonec Jeden denzahltí sexuální tužby. Jen namátkou upozorním na tak pamětihodná díla jako Když Harry potkal Sally nebo Čtyři svatby a jeden pohřeb. Nejen jmenované komedie, ale nejnověji také Jeden den (středa 26. listopadu, ČT2, 21.55) se opírají o pravidelné, často i mnohaleté setkávání dvou důvěrných kamarádů, muže a ženy, kteří si vzájemně svěřují a společně řeší problémy, i ty nejintimnější...

 

Druhý týden – ten, který rozhodl
Pamětníci událostí v listopadu 1989 se shodují, že nebýt brutálního potlačení studentské demonstrace 17. listopadu, nedaly by se věci do pohybu. Shodují se ale ještě v jednom: to podstatné se začalo dít až ve druhém týdnu. Sedm dní od 17. do 23. listopadu bylo nabitých událostmi, které formovaly průběh celých politických změn. Ustavilo se Občanské fórum (na Slovensku Verejnosť proti nasiliu), začala stávka herců a vysokoškoláků, v centru Prahy a dalších měst se večer co večer scházely desetitisíce lidí. Že komunistický režim ještě v prvních sedmi...

Strach z konce světa je naší součástí
Apokalypsa, konec civilizace, život na Zemi po globální katastrofě – to je oblíbený námět různých velkolepých filmových produkcí. Polská prozaička Olga Tokarczuková jej pojednala v komorní rozhlasové hře o několika málo postavách, které „poslední dny lidstva“ prožívají dost poklidně a odevzdaně. Ani tváří v tvář celosvětovému kolapsu se nedovedou vymanit z každodenních banalit a malicherností. Hra s názvem Dočasná havárie vznikla exkluzivně pro Český rozhlas a byla to první autorčina zkušenost s psaním pro rozhlas. V úterý 25. listopadu ve 21.30 hru odvysílá Český rozhlas Vltava...

 

Olga Tokarczuková

 Minulé číslo ....................................................................................................

Jiří StrachJiří Strach:
Nejvíc bolí sobectví a zbabělost

„Dnes už máme od konce sedmdesátých let minulého století odstup a můžeme si z té doby – i ze sebe, kteří jsme v té době žili – dělat i legraci. Podívat se na ni s nadhledem,“ komentuje svou nejnovější premiéru Jiří Strach, jehož film Osmy uvede Česká televize 14. 12....

  Sametoví teroristéZ dalšího obsahu:

Jak nesouhlasit s režimem
Dívejte se
Veslo zvané samota
Nalaďte si
Sametové ideály versus drsná realita
Téma
a další...

 Týdeník Rozhlas .................................................................... Archiv starších čísel
Číslo 48/2014 vychází 18. 11. 2014.

Programový časopis sloužící českým rozhlasovým posluchačům je jen o tři měsíce mladší než pravidelné české rozhlasové vysílání.
První číslo měsíčníku Radio-Journal vyšlo v září roku 1923.
Od roku 1925 časopis přešel na týdenní periodicitu, která trvá dodnes.
Prvním šéfredaktorem se stal programový ředitel rozhlasu Miloš Čtrnáctý.
Po roce 1989 se stal jediným akcionářem časopisu Český rozhlas.
Týdeník Rozhlas dnes slouží věrným a pravidelným rozhlasovým posluchačům, přijímajícím hodnoty šířené na vlnách stanic Vltava, Praha, Radiožurnál, Český rozhlas 6, ale i Leonardo, Radio Wave a D-dur. Zároveň je alternativou pro čtenáře nespokojené s úrovní bulvárních a společenských magazínů, ale nepřipravené na četbu speciálních odborných kulturních periodik.