Číslo 30 / 2012.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s pěvcem.
Dmitrim Hvorostovskym.

 

 

 

 

 


 

 


 

 

 

Jaroslav Vanča, pedagog FAMU

Hrady spatřené

Titulek tohoto zamyšlení je zároveň názvem konvolutu kreseb hradů, které vůdčí duch českého romantismu, básník Karel Hynek Mácha, vytvářel takříkajíc „za pochodu“, leč rozhodně in situ. Od časů svého vlastního mládí (a u vědomí toho, že nejsem prvým a jistě ani posledním) jsem tyto máchovské poutě po hradech soukromě rekonstruoval, přespával osaměle na tajuplných zříceninách, vciťoval se do básníkových pocitů a vpíjel se očima do jeho motivů. Tak trochu jsem tehdy také doufal, že tu či onde natrefím na opravdové strašidlo, a tím se jaksi vymknu uspořádanosti a předvídatelnosti k uzoufání pragmatického světa. Tyto své napodobivé pouti jsem před lety završil vydáním dvou básnických sbírek – jak jinak než v romantické notě –, abych poté téměř rezignoval na vlastní poezii, nikoli však na smysl poezie vůbec a romantických vjemů zvláště. A tak i toto léto – navzdory ubývající ohebnosti kolenních kloubů a nevyzpytatelnému astmatu – hodlám využít skrovného daru své pedagogické profese a v čase školních prázdnin si na vybraných místech, v objetí noci a gotického zdiva, snít o zašlých časech a pokoušet se evokovat romantiku – když už ne z podstaty sebe sama, tak alespoň „za studena“, tedy z pohledu spíše uměleckohistorického.
Ať jsou mladí či staří, ať už se cítí býti romantiky autentickými, odcizenými či postmoderně syntetizujícími, jeden charakteristický požadavek přetrvává v duši podobných poutníků již od časů praotců romantismu: je to potřeba zážitku „prvobytné nepospolitosti“, chuť, vůle, radost z toho býti sám. Aby tak jeden mohl působnost genia loci a vůkolních přírodních scenerií „zalomit“ a vztáhnout sám k sobě, sám sebou se radovat, sám sebe se bát, jednoduše řečeno: myslet si – jak se říká – „na své“.
Leč toto není v dnešním přelidněném světě jen tak. Vycházejme přitom z oné mizivé pravděpodobnosti, že by Mácha hledající s večerem místo k lyrickému usebrání mohl nalézt hradní zříceninu obsazenu jinými, sobě podobnými romantiky. Právě Tylova charakteristika takového člověka coby „rozervance“ svědčí nad jiné o tom, že Máchův „umělecký koncept“ radikálně předběhl dobu. Zato dnes, vleku-li se sám utrmácen a popoháněn padajícím soumrakem na vrchol hradního kopce, zažívám jistou obavu, koho že tam natrefím. Občas skupinku neo-trampů, kteréžto označení jim přisoudila příslušná kulturněsociologická klasifikace. S těmi se dohodnu, jde o sortu mladých lidí, se kterou mne přes generační propast v podstatě spojuje společný, právě že romantický zájem. Když na to přijde, dojde i na společný oheň, opečenou slaninu a kytarové akordy – a třeba i na vyprávění bájných starců, tedy mé vlastní... Hůře bývá s takzvanými army-trampy, z těch už takovou radost nemívám, a to ne proto, že by se kdy s těmi svými atrapami armádních pušek a samopalů chovali vůči mé osobě nějak nepřináležitě. Leč jimi samými těžce (jakkoli nevědomě) pociťovaný deficit dvouleté povinné vojenské služby mne v nočních hodinách zbavuje jistoty, že si zničehonic nezačnou v hradních kulisách hrát na – co já vím – vylodění spojenců v Normandii.
Zcela výjimečně jsem se na nočním hradě setkal i se skupinkou trampsky vzorově postrojených mládenečků, z nichž se v nadcházejícím příjemném hovoru vyklubali typičtí ajťáci pod vedením firemního šéfa, který takto hodlal utužit vzájemnost pracovního kolektivu v rámci vlastních představ o teambuildingu. Jindy zas mi zadumaný mladý muž pod romantickou hvězdnou bání sdělil, že zde hodlá nalézt sebe sama, neb jest schizofrenikem...
Inu, ptám se, kam že to má paměť odsunula duch časů zdánlivě nedávno minulých, kdy mne během noci strávené na zřícenině hradu Kalich skutečně, autenticky vyděsil pohyb a přízračný hlasový projev mnou dosud neidentifikovaného zvířete. Anebo snad onoho opravdového strašidla, které se tehdy ještě neschovávalo před přívalem lidí do posledních romantických kousků světa?



  Hrady spatřené    
  Jak to vidí Jaroslav Vanča
 
  FotoTorst: Svoboda a Marco

  Pořiďte si  
 
  První Euro na Východě
  Téma