|
|
Někdo chodí na bolševiky, jiný na dragouny
 Víkendová
příloha stanice Vltava se bude v repríze pořadu Nebe, kde
všichni jedí houby... v sobotu 28. července v 9.00 věnovat
typicky českému fenoménu, totiž sbírání hub. Hostem pořadu
bude Milada Mikulcová, autorka knížky Výchova houbařů
v Čechách. Houbové inspirace pořad čerpá v hudbě a v
literatuře, například v básních Vladimira Nabokova, Jaroslava
Seiferta a Ladislava Stehlíka. Ostatně ani neznámým autorům
lidových názvů hub nelze upřít poetický náboj. Z mnoha
lidových názvů kozáka osikového vybíráme: bolševik, červenáč,
červeník, červenohlavák, červený kobzár, dragoun, hanák,
havíř, horník, kamenáč, muzikant, němec, panna, polák, sirka,
šlajfíř, turek, voják a výpravčí. O houbách psali i Karel
Čapek, Robert Fulghum, Hermann Hesse, Ota Pavel nebo Svatopluk
Čech. Každý ovšem jinak. Vladimir Majakovskij doporučoval
kolegům básníkům, aby chodili na houby: chození po lese a
hledání hub je podle něj činnost vhodná pro básníky.
Spisovatel Michal Mareš v jedné své próze napsal: „V mechu
jsou tu a tam hrbolky a někteří lidé nad nimi mívají zvláštní
pocit, schopnost nohou poznati, kde jsou houby – tak jako jiní
poznají, že jdou nad bývalým hřbitovem nebo starodávnou
chodbou.“ Houbová kalamita málem zničila jedno drama Járy
Cimrmana. Na listech s textem hry totiž Cimrmanův soused Josef
Padevět sušil hřiby...
Sobotní rozhlasové setkání s houbami bude hledat i odpověď na
otázku, jestli jsou Češi nejlepší houbaři na světě. A proč
název pořadu Nebe, kde všichni jedí houby…? Houbové nebe
patřilo původním obyvatelů Ameriky z okolí Velkých jezer, kde
ke gastronomickým pochoutkám patřila muchomůrka červená. Také
Aztékové konzumovali houby při náboženských obřadech jako
omamnou látku. Při své korunovaci Montezuma II. halucinogenní
houby zapíjel černou čokoládou slazenou medem...
Jiří Kamen, redaktor ČRo 3 – Vltava
|
