|
|
 Zkusme
si sem tam něco užít!
Před nedávnem vyšla v českém překladu už druhá kniha britské
spisovatelky Alexandry Potterové, zdejšímu knižnímu trhu až do
loňského podzimu dokonale utajené bestselleristky. Pověsti
nesmírně čtivé autorky vycházející z nejlepších tradic britské
prózy pro ženy nezůstala Potterová nic dlužna ani v Česku: jen
první knížky Není přání jako přání se prodalo třináct tisíc
výtisků, nový titul Já a pan Darcy byl už měsíc po vydání na
deseti tisících. Překladatelka obou románů Dagmar Brejlová se
tomu ani v nejmenším nediví: „Styl Alexandry Potterové je
živý, dynamický, vtipný; jako čtenářku mě dokáže rychle
zaujmout.“
Přeložila jste spoustu detektivek Deborah Crombieové, ale i
řadu titulů, které lze zařadit mezi takzvané romány pro ženy.
Jaký žánr je pro překladatelku obtížnější?
Podle mého nelze obtížnost překladů posuzovat podle žánrů.
Poutavě a čtivě napsaná odborná publikace se může překládat
příjemněji, lze-li to tak říct, než nekvalitně napsaná
beletrie. Takže v mnohém záleží na stylu autora.
Co vlastně říkáte označení „román pro ženy“? Ten termín jako
by už předem avizoval literaturu méně hodnotnou, romantickou,
kýčovitou. Jsou ty knihy takové?
Vidíte, romány pro ženy si vůbec nespojuji s méně hodnotnou
nebo kýčovitou literaturou, naopak. Pro mě jsou kvalitní
odpočinkovou četbou. Název mi tedy ani v nejmenším nevadí a
v knihkupectvích ráda vyrážím k regálům takto označeným.
Kromě překladatelství a tlumočnictví jste vystudovala i
psychologii a také jí se věnujete v praxi. Doplňují se pro vás
ty dvě profese? V čem?
 Jeden
z našich učitelů na psychologii říkal, že psychologie se hodí
ke všemu. Měl pravdu. Oba obory jsou při mé práci tak
propojené, že leckdy ani nevnímám hranice. V psychologii mohu
vytříbeněji pracovat s jazykem, velmi ráda nabízím ke čtení
knihy, které jsem překládala, protože je znám a lze je „ušít
na míru“. Do překladatelství mi psychologie pomáhá vnášet
třeba i vhled do motivace, myšlenek postav, leckdy přemítám
nad tím, co bych od toho a onoho člověka v realitě očekávala.
Snažím se vydedukovat, jakým čtenářům je kniha určena, co od
ní mohou čekat... Je toho spousta a je to nádherná souhra.
Jak se jako psycholožka díváte na oblibu postav typu Bridget
Jonesové nebo třeba hrdinek knih Alexandry Potterové? S čím se
to vlastně čtenářky ztotožňují?
Podle mého názoru a také podle toho, jak se mezi ženami o
těchto tématech bavíme, přinášejí ty postavy velmi žádoucí
odlehčení každodenního života, ve kterém nám média nic moc
pěkného nenabízejí. Protagonistky těch knížek neberou život
smrtelně vážně, umí si dělat legraci i samy ze sebe, a hlavně
nejsou dokonalé. To se mi moc líbí, protože reklamy nás
udolávají tlakem na dokonalost. A tyto hrdinky si „dovolí“ být
oplácané, mají běžné chyby a netají se jimi. Takže mi připadá,
že se ztotožňujeme s tím, co by mělo být normální, ale
nastavení naší společnosti nám v tom brání. Ale někdo to může
vidět úplně jinak.
 Knížky Alexandry Potterové se dobře prodávají i v Česku,
kde jsou přece jen starosti „cílové skupiny“ jiné, než je tomu
u bohatých nezadaných Londýňanek. Je v té vstřícnosti českých
čtenářek i touha uniknout starostem, číst si o hrdinkách,
které zjevně nemusejí řešit nájem?
Každá beletrie nám svým způsobem nabízí únik. A proč ne,
to k odpočinku patří. Nedělala bych z toho drama, není třeba
všechno analyzovat. Věda se dá dělat úplně ze všeho, ale
zkusme si sem tam něco prostě užít.
Známe už váš překladatelský záběr. A jaká jste čtenářka – co
patří k vašim čtenářským prioritám?
Odborná a populárně naučná psychologická literatura a pak
překladové romány pro ženy, životní příběhy. Poslední dobou
špatně zvládám čtení beletrie v češtině, protože hned začínám
kontrolovat text, přemýšlím nad překladem. Zatím s tím moc
neumím bojovat a zlobí mě to. Ráda čtu beletrii i odborné
knížky v originálu, protože spojují užitečné s příjemným.
Milan Šefl
|
