|
|
 Ivan
Němec, publicista
Když se muž změní v chlapa...
Z rozjařené společnosti, živě se dohadující, zda ještě
pokračovat v zábavě pár panáčky na zahřátí, se podaří vymanit
mladé dvojici, která se netají tím, že na dnešní noc má
naplánováno ještě pěkné pomilování. Nastoupí do taxíku s
arabským řidičem a jeho bratrancem a dávajíce bez ostychu
najevo svůj nejbližší program, bujaře rozvíjí na účet svých
cizokrajných společníků lechtivou debatu o tom, zda i v jejich
zemi platí, že „to má každá ženská ráda“, a co je pravdy na
tom, že tam u nich milenci nemohou spolu spát před svatbou,
protože je stále děsí učení koránu. Uvolněné špičkování
najednou dramaticky změní obrátky. Arabská dvojice zastaví a
po rušné potyčce mladíka z taxíku vyhodí; dívku pak odvezou a
znásilní.
Po šesti minutách rychlé a rušné expozice stojíme před vážnou
kolizí, od níž se dál odvíjí rozhlasová hra, kterou zkušený
norský dramatik Jesper Halle nazval Muž činu. Českou inscenaci
(překlad Zbyněk Černík) nastudoval v rámci cyklu Severské jaro
režisér Aleš Vrzák a její premiéru uvedla Vltava 29. května.
To, co Olav s Ellen nechtěně vyprovokovali, nejen že vážně
naruší jejich vztah, ale hluboce to zasáhne i psychiku obou,
protože se neužírají jen vzájemnými výčitkami, ale i vnitřními
úvahami o tom, zda se hrdina neměl postavit proti násilníkům
statečněji, tak, jak to mají ženy rády – jako skutečný chlap.
Ospravedlní Olav svůj strach a nebojovnost tím, že se pomstí?
Konflikt se komplikuje i tím, že došlo ke střetu rozdílných
národností, kultur a náboženství. Z kruté srážky mezilidské se
začne vyklubávat i aktuální motiv imigrantský, protože „my
jsme si je sem přece nepustili...“ Řešení viny a trestu
dostává výrazné politické zabarvení a průběh soudu ještě
komplikuje tvrzení obžalovaných, že nešlo o znásilnění, ale
„chtěla to sama“. Kompozice fabule neprobíhá v přímé linii,
ale vstupuje do ní řada vnitřních monologů, v nichž žalobci i
žalovaní uvažují sami o sobě a kladou si takové otázky, že
z jejich důvěrných zpovědí vskutku není jednoznačně jasné, kdo
má pravdu. Hrdina Olav, ponoukán tajemným rádcem-provokatérem,
se nakonec „pochlapí“ a střelbou z podstrčené zbraně zabíjí.
Jeho pomstu odnese i nevinná těhotná manželka jednoho z Arabů,
která svého muže přišla doprovodit k soudu.
Nelehkou inscenaci hry, která vyžaduje dramatické proměny
situací a prostředí, zvládl režisér Aleš Vrzák obdivuhodně.
V bystrém tempu a napětí se prolínají jednotlivé obrazy, které
natáčel v exteriérech, rozhlasovém plenéru i nekonvenčních
interiérech, a tak se mu za pomoci hudby a dalších zvukových
prostředků (Ladislav Železný) podařilo vytvořit vysoce
autenticky působící dílo, k jehož hodnověrnosti přispěli i
alžírští představitelé postav Husajna (Adda Keddam) a Omara
(Rachid Rahma). Vedle hereckých suverénů (Apolena Veldová,
Igor Bareš, Josef Somr) obsadil do jednotlivých rolí i ty,
kteří s rozhlasovou prací mají zatím malou zkušenost (Vojtěch
Dyk, Pavla Beretová), a dokázal je přivést k výborným výkonům.
Když po odvysílání hry odpovídali Aleš Vrzák s dramaturgem
Martinem Velíškem na bezprostřední otázky posluchačů,
připomněli trpkou pravdu: že totiž téma hry, zobrazující
situaci, do níž se dostává celá Evropa, je bohužel krutě
aktuální. |
