|
|
Jak Skála mořské řasy našel
V pražské Galerii Smečky vystavuje (do 14. července) František
Skála své úlovky z kalifornského The Headlands Center for the
Arts, rezidenčního centra pro umělce z celého světa. Skála
(1956) tu pobýval v posledních dvaceti letech celkem
čtyřikrát. A co ulovil? Vlastně neulovil, posbíral na pobřeží
Tichého oceánu – vyplavené obří řasy.
František Skála posbíral na pobřeží Tichého
oceánu vyplavené obří řasy
a doma z nich vymodeloval hlavy jakýchsi bytostí
Ty pak převezl domů, kde z nich vymodeloval, co se na základě
tvarové příbuznosti nabízelo, čili hlavy jakýchsi bytostí.
Většina z nich má zavřené oči, jako by čekali na zrození, nebo
byli už nějaký čas po smrti, mumifikovaní. „Jasně jsem cítil,
že jsou to vyslanci jiných světů, kteří se omylem dostali na
ten náš,“ píše k tomu Skála v minikatalogu k výstavě.
Není divu, že pacifické řasy umělce inspirovaly: fascinují
svými rozměry, pestrostí a především tím, jak bohaté představy
rozehrávají. Lze v nich vidět klubko hadů z Medúziny hlavy,
vyvržené vnitřnosti jakéhosi bájného tvora, stejně jako kabely
a mikrofony pohozené v rohu rozhlasového studia.
A potom instalace: Skála své úlovky pozavíral do dřevěných
bedýnek a divákovi nechal k dispozici čočku, kterou se dívá do
tváří jednotlivých „bytostí“. Je to něco mezi kamerou obskurou
a televizí. A je to velmi působivé. Stejně jako kontext, který
tvoří barevné stránky ze Skálova deníku plus jeho fotografie
z Headlands.
František Skála je umělcem vpravdě renesančním, protože
obrozuje, vrací do života to, co člověk i příroda berou jako
neužitečný odpad. Je tvůrcem silné a osobité imaginace stejně
jako vybrané řemeslné zručnosti. Dokáže vytěžit z minima
maximum – z řasy vykouzlit vlastně celý nový svět.
Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik |
