|
|
 Maxi, mini, uvnitř, venku
Čestmír Suška v DOXu? Maximalista s minimalistou v jednom
těle. Do takového bonmotu by se dala shrnout přehlídka
autorova díla, kterou mu k šedesátinám připravila renomovaná
pražská galerie. O retrospektivu ale nejde, k vidění jsou tu
„jen“ práce z posledních pěti let.
Suška patří mezi Tvrdohlavými, které v sedmaosmdesátém roce
spoluzakládal, mezi ty, s prominutím, méně známé. Svými
sochami a objekty na popularitu Nikla, Skály, Róny nebo Davida
nikdy nedosáhl. Ale to na jeho umění nic nemění. Spíš naopak:
Být v mediálním stínu znamená pro jeho dílo maximální svobodu.
Ten slovní základ tu padl už podruhé. Proč „maxi“? Suška dává
rád svým pracím prostor. Nechává je řádně dýchat. Dopřává jim
široké okolí. Jeho objekty, vesměs z kovu a ze dřeva, jsou
rozměrově velké, a ještě větší. Svářené i vyřezávané, většinou
sympaticky zrezlé. A neméně sympaticky dekorované.
Suška pracuje s odpadem, s odloženými kotli, cisternami,
nádržemi. A sice tak, že je zdobí základními geometrickými
prvky, v podstatě tím nejjednodušším způsobem. Jako když se
vyšívá krajka, jako když se vyrábí šperk. Proto minimalista.
Název výstavy Outside/Inside (trvá do 3. června, resp. 31.
srpna) odkazuje nejen k tomu, že některé práce jsou vystaveny
uvnitř budovy (ty menší) a jiné venku, na terase a na dvoře
(ty větší). Míří taky k jedinečné možnosti, kterou Suškovy
objekty divákovi dávají: lze do nich nahlížet, lze do nich
vstoupit, lze je aspoň na čas obývat.
Do obýváku ani na zahradu by si asi člověk takové práce nedal,
ale vztah si k nim najde rychle. Přes velký rozměr a jistou
syrovost jsou vlastně milé, hravé, zábavné. Ostatně i takový
bod měli Tvrdohlaví před pětadvaceti lety ve svém programu.
Čili věrnost sobě. Co víc by měl divák od Čestmíra Sušky
chtít?
Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik
Foto 2media.cz |
