|
|
 Stará
vlna s novým obsahem
Kapela Krásné nové stroje oslaví napřesrok třicet let
existence a možná i proto, že nikdy nepatřila k souborům,
které koncertují ostošest, těší se doposud jistému kultovnímu
statusu. Také dnes jsou její vystoupení lákavou a nevšední
příležitostí – byť především pro pamětníky druhé poloviny
osmdesátých let, kdy skupina začínala a její postmoderní směs
free jazzu, nové vlny a dechovky v kombinaci s dadaistickými
textovými slogany a výraznou scénickou stylizací přiváděla do
varu publikum zvláště pražských klubů Na Chmelnici či na
Opatově.
V následujících dekádách se zpěvák, autor a v raných časech i
dirigent početné dechové sekce svébytného big-bandu Stanislav
Diviš realizoval spíš na výtvarné scéně, a aktivity KNS tak
byly a vlastně stále jsou závislé na tom, zda se
spoluzakladatel Tvrdohlavých, pedagog Vysoké školy
uměleckoprůmyslové a přední představitel soudobé české malby
odhodlá vyměnit ateliér za zkušebnu či pódium. Přes i několik
let trvající pauzy ale Diviš své Stroje čas od času uvede do
chodu a někdy to vydá i na desku – jako letos, kdy se na trhu
objevilo jejich teprve třetí album Nechtěné doteky (vyd.
Indies Happy Trails).
V desítky let hrajícím ansámblu s nepočetnou diskografií
vyvolává nahrávací studio vždy nutkání k probírce starším
hudebním materiálem a „zakonzervování“ dosud nevydaných,
fanoušky však žádaných skladeb, což ovšem často znepřehlední
posluchačovu informaci o aktuálním stavu skupiny. Také KNS
sáhly na novém albu zhusta po letitějších písních, z nichž
některé by i v novém aranžmá rozpoznali majitelé prvních
demosnímků souboru (Návštěva, Znělka), ale na škodu to není,
protože s novým repertoárem si skvěle „padnou do noty“. Patrně
také proto, že sound i výraz Divišova seskupení, v němž
mimochodem kdysi začínali lídři obdobně inspirativních
kultovních značek jako Vltava či Ženy, se s léty jen mírně
modifikuje. Říkejme tomu třeba víra ve vlastní osobitost.
Milan Šefl
Foto Jiří Mikulášek |
