|
Válečné hrůzy za animovanými obrázky
Po animovaném snímku Persepolis se objevuje další pokus o
výtvarně obdobné postižení konfliktů na Blízkém východě.
Izraelský snímek Valčík s Bašírem (9. 9., ČT2, 22.05) se
zabývá izraelsko-palestinským konfliktem z počátku osmdesátých
let, který vyvrcholí děsivým masakrem bezbranných civilistů ve
dvou uprchlických táborech na území Libanonu, v Sabře a
Šatýle, spáchaným za mlčenlivého přihlížení izraelské armády
křesťanskými falangami. Samotný příběh, nachystaný Arim
Folmanem, se ovšem věnuje odlišnému jevu: selektivně pracující
paměti, která vymazává vše traumatizující.
Protagonistou je to režisérovo alter-ego, vousatý muž Ari,
jenž si jen stěží vybavuje válečné události, jichž se sám
účastnil. K pátrání po vlastní minulosti přiměje Ariho setkání
s dávným přítelem, jehož pravidelně budí zlověstně útočící psi
– ve válce je totiž zabíjel, aby neprozradili příchod vojenské
jednotky. Ari pak objíždí někdejší spolubojovníky, aby se
dověděl další podrobnosti o událostech, které vytěsnil.
Připomíná si tak jednotlivé fáze války, jak ji vnímali tehdy
mladičtí vojáci, vystresováni tvrdým výcvikem bezhlavě
střílející kolem sebe. Zbraň mohl namířit i malý chlapec,
vzápětí rozstřílený kulometnou salvou. Jindy se voják ocitl
doslova v transu, když se zbraní v ruce a za nepřetržité palby
doslova tančil na ostřelovaném prostranství, olepeném plakáty
nedávno zavražděného prezidenta Bašíra hlásícího se ke
křesťanství.
Jen pozvolna se vyprávění sune k ústřednímu bodu celého
příběhu, kdy ozbrojená křesťanská „domobrana“ v Libanonu,
ospravedlňující se odvetou, chladnokrevně vyvraždí muslimské
obyvatele uprchlických táborů. Když izraelští vojáci později
procházejí ruinami táborů, s hrůzou všude nacházejí bezpočet
postřílených lidí, včetně žen a dětí. Děsivé zjištění,
umocněné detaily nehybných dětských tváří, završují
dokumentární záběry, do nichž se animované obrázky prolnuly.
Ari Folman natočil svůj film způsobem odpovídajícím hranému
příběhu, vyhlíží, jako kdyby předlohou ke kresbám byly záběry
se živými herci. Kresba vychází z komiksové výtvarné
stylizace, z plochých, kresebně zjednodušených kontur obličejů
a těl, z několika základních barev, plošně užívaných jak na
plakátech. Zato pozadí se vyznačuje až fotografickou
doslovností kulis, v některých případech nacházíme skutečné
fotografie. Valčík s Bašírem tak stvrzuje, že animovaný film
přestal být nevinnou dětskou zábavou.
Jan Jaroš, filmový publicista |