|
|
Dvakrát o Rudolfu Steinerovi
Pražské Centrum současného umění DOX představuje do 12.
září dvojici výstav se společným jmenovatelem – jménem
rakouského filosofa, vlivného myslitele 20. století,
Rudolfa Steinera. Jak tomu u univerzálních duchů počátku
století bývalo, filosofie se zde stala předpokladem širšího
společenského působení: Steiner byl stejně tak sociologem a
architektem, především ale vizionářem, zakladatelem
antroposofie, osobnostní nauky, propojující skrze
univerzalistický pohled poznatky moderní vědy s dobovými
otázkami duchovními. Touto syntetizující činností zasáhl i do
oblasti tzv. celostní medicíny a pedagogiky; v tomto smyslu
patří mezi jeho nejznámější počiny založení sítě waldorfských
škol. Svou filosofií inspiroval nejvýznamnější malíře své
doby, mimo jiné Vasilije Kandinského a Pieta Mondriana.
Vzhledem k současné pražské výstavě ještě připomeňme, že
Steiner v letech 1906–1924 několikrát pobýval v Praze, a svými
přednáškami tehdy ovlivňoval zdejší literární a intelektuální
milieu.
Prvá z obou výstav, instalovaná v předchozím termínu
v Kunstmuseu Stuttgart, Richard Steiner a současné umění, se
stala kurátorským výrazem steinerovské vize permanentního
ohrožení duchovní složky života, vystavené determinaci
ekonomické i ekologické. Prostřednictvím sedmdesáti
vystavených děl se zde střetává pojetí estetické i morální
odpovědnosti umělců, kteří až dosud rozvíjeli své projekty
nezávisle na antroposofickém kontextu. Nejznámější z nich,
Josef Beuys, se při této příležitosti představuje jednou
z nejpočetnějších přehlídek svého díla v Čechách. Konvolut
jeho spíše komorních prací je uměřeně konfrontován s projevy
jeho světově rovněž proslulých následovníků: Tonyho Cragga,
Anishe Kapoora, či Maria Merze; s přihlédnutím k domácímu
kontextu zařadili kurátoři souznějící dílo našeho Karla
Malicha. Výstava takto není dokladem přímých uměleckých
důsledků Steinerova vlivu, umožňuje spíše interpretovat tvorbu
těchto osobností v duchovních intencích.
Návazná expozice Myslet bez konce: Rudolf Steiner inspirací
poukazuje na recepci Steinerova díla v Čechách v prvých
desetiletích 20. století. Jejím předmětem je téměř neznámé
dílo umělců, působících tehdy v Praze i ve Vídni, a
podílejících se na tehdejší duchovní přeměně uměleckého
výrazu, ať už byli Steinerem ovlivněni přímo, či čerpali
inspiraci z obdobných myšlenkových zdrojů, například
theosofie. České prostředí zde reprezentují František Kupka,
Josef Váchal a František Drtikol, ale i méně známí Alois
Bílek, A. J. Trčka a Karel Novák. Sám Steiner je pak
představen výběrem kreseb.
Možná právě tato výstava explicitně dokazuje, jak a proč se
právě duchovní inspirace staly v tomto období proudem
iniciačním a zároveň stylotvorným, jak nepostradatelnými byly
při vzniku a rozvoji abstraktního umění, jakkoli je později
zastínily formální postupy nastoupivšího modernismu.
Jaroslav Vanča, scenárista, výtvarný teoretik
Foto Luigi Gariglio
|
