Když je důkazem zrání opakování

Pražská kapela Tata Bojs hraje už třiadvacet let, ale vzhledem k tomu, že ji Milan Cais a Marek Huňát alias Mardoša založili už na základní škole, neměla by mít zatím nárok na pouhou recyklaci ověřených postupů a témat – právě melodická a textová svěžest ji ostatně dosud odlišovala od většiny jiných formací na tuzemském pop-rockovém pomezí. Už osmé album skupiny si ovšem nejen v názvu se symbolem nekonečna čteným jako Ležatá osmička (vydává Supraphon) pohrává právě s motivem životního i uměleckého opakování. Je to ale koncept, ne sebekritika.

„Moje jediný přání je opakování,“ zpívá v jedné z nejpříznačnějších skladeb nové desky Milan Cais, a Tata Bojs se nám tu vskutku vyjevují jako nápadití a vtipní citátoři sami sebe – od elektroniky poukazující na starší „taneční“ album Biorytmy (Papírovka) přes břitké přiznávky punkových kořenů (2031) až po francouzské reminiscence (Ztraceno v překladu) či třeba nadabovaného Funese v úvodní písni Progresivní. Samozřejmě, že všechny ty odkazy a parafráze nejsou na albu tím nejdůležitějším, kapela sebeironickými pomrkáváním jen zdobí a zpestřuje velice solidní písničkový materiál svědčící o tom, že Ani na novém albu Tata Bojs nápady nešetřízdaleka nevyčerpala svůj hitový potenciál, který jí mohou už léta závidět i daleko přímočařejší kolegové z hlavního proudu české pop-music – vzpomeňme aspoň Filmařskou se stěží zapomenutelným sloganem „Občas mám pocit, že nežiji/tak úplně ve své režii“.

Tata Bojs (na Ležaté osmičce posílení na kvintet) jsou otevření muzikanti a v minulosti už to několikrát prokázali – například na tři roky staré album Smetana nahráli své nejznámější písně s korejským klasickým triem Ahn Trio. Novinku vychyluje směrem k vážné hudbě, jazzu či minimalismu domácí „bezhraniční“ soubor Clarinet Factory, z druhého hudebního břehu je pak hostování rapera Vladimíra 518 v lehce apokalyptické skladbě Světová. A také díky těmto stylovým úkrokům je s léty o dost zralejším dojmem působící skupina z Hanspaulky pořád hodně vysoko nad českým průměrem.

Milan Šefl



  Za časů agory    
  Jak to vidí Jaroslav Vanča
 
  Důkaz zrání? Opakování    

  Pořiďte si  
 
  Rentiér Cézanne        
  Nalaďte si