Pop-art na trase New York – Praha

Ladislav Sutnar (1897–1976) rovná se Družstevní práce plus Krásná jizba. Čili na tisíc graficky upravených knížek a moderní bytový design, zahrnující třeba proslavený servis z varného skla nebo příbory z oceli.

Jenže tahle rovnice platí jen do roku 1939. Sutnarovy aktivity v americkém exilu sice přiblížila před osmi lety retrospektiva v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu – ale teprve teď je k vidění jedna z klíčových faset jeho poválečného díla samostatně. Jde o Sutnarovy malby z šedesátých a sedmdesátých let, které jsou do 11. září vystaveny v malé galerii Rudolfina pod názvem Americké Venuše.

Jednoduchá krása Sutnarových pin-up girls má lehkost i vtip          Jednoduchá krása Sutnarových pin-up girls má lehkost i vtip

Těch prací je sice pouhých třiadvacet, ale vypovídají o svém autorovi mnohé. Jedná se o akty, o portréty žen malované v duchu jakéhosi geometrizovaného pop-artu. Ta plátna ovšem berou svoji sílu nejen z výrazové zkratky a ostrých barev, ale také z jasně pozitivního, veselého náboje. Výrazné rty a bujná poprsí nebo ladné křivky nohou a hýždí ani tak neatakují divákovy touhy, jako spíš rozechvívají bránici. Jednoduchá krása takových pin-up girls má lehkost i vtip.

Ostatně Sutnar mluvil v souvislosti s vystavenými malbami o takzvaném joy-artu, čili umění, které má být humanistické, blízko člověku – a má dávat radost. S takovou myšlenkou pracovala odpočátku prvorepubliková avantgarda, tedy i Ladislav Sutnar, který byl jedním z jejích exponentů. Jeho pozdní malířské dílo tak uzavírá symbolický kruh, potvrzuje vývojovou logiku autorovy všetečné a průkopnické tvorby. A k tomu dává do řady k vrcholným americkým pop-artistům, jako Ramos, Lichtenstein, Wesselman nebo Warhol, autora, který si s nimi v ničem nezadá. Možná i naopak...

Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik



  Za časů agory    
  Jak to vidí Jaroslav Vanča
 
  Důkaz zrání? Opakování    

  Pořiďte si  
 
  Rentiér Cézanne        
  Nalaďte si