|
|
 Podél
cest Pavly Jazairiové
Pavlu Jazairiovou sice v poslední době neslýcháme na
vlnách Českého rozhlasu tak často jako dříve, ale to
neznamená, že by tato dlouholetá rozhlasová reportérka
zvolnila životní tempo. Minulý rok věnovala hodně času i
energie přípravě knížky Podél cest. Ta znamená v její tvorbě
zlom: na rozdíl od předchozích cestopisů je to soubor povídek.
Nakladatelství Radioservis ji představí na veletrhu Svět
knihy.
Proč jste po úspěchu svých cestopisných knih změnila žánr?
Už mě poslední dobou tolik nezajímalo psát o cizích zemích,
které sotva znám. Linka takového vyprávění je rovná jako cesta
a také je vždy nutné vytvořit určitou kompilaci údajů
převzatých odjinud. Samozřejmě že tato práce dává smysl –
poskytuji čtenáři informace o dané situaci v té či které zemi.
A v čase se věci mění – je to tedy určité svědectví. Jsem
ráda, že jsem ty knihy – bylo jich dvanáct – napsala. Ani do
budoucna se podobných cestopisných reportáží nevzdávám. Možná
budou mít už trochu jinou formu, to se uvidí.
Vycházejí vaše povídky z osobních prožitků, anebo je „shoda se
skutečnými postavami čistě náhodná“?
Osobní prožitek je jistě na počátku všeho, i když se jedná jen
o fantazii, výmysl. Ale to není v psaní nic podivuhodného.
Proto – alespoň si myslím – lidé cítí potřebu psát. Chtějí
něco osobního sdělit. Něco, co by ideálně mělo mít nějaký
přesah.
Na co si novinářka musí při psaní fiktivních próz dávat
největší pozor?
Próza je pro mě těžká forma. Musím si hlídat spoustu věcí: Aby
vyprávění nebylo, jak už jsem se zmínila, lineární, aby to
nebyl jen sled údajů, informací. Aby vymyšlené postavy byly
věrohodné, aby se čtenář o ně zajímal, aby ho upoutaly. Aby
povídka měla dramatický spád a vyústění. Nevím, zda se mi vždy
daří, a prosím čtenáře o shovívavost.
Co vás vedlo k rozhodnutí, že celou knížku budou ilustrovat
fotografie Dany Kyndrové?
Chtěla jsem, aby mé povídky doprovázely ilustrativní
fotografie, dlouho jsem ale nevěděla, jaké. Přiznám se, že
jsem původně myslela na fotografie přírody – jen krajina bez
lidí. Takové, které by vyjadřovaly, co cítím. Když jsme s
autorem grafické úpravy Jiřím Hůlou probírali, které fotografy
oslovíme, jako na první jsem pomyslela na Danu Kyndrovou. Znám
ji už dlouho, myslím, že je výborná, líbí se mi, že je tvrdá,
věcná. Potkaly jsme se, a to, co mi ukázala, mé původní
představě vůbec neodpovídalo. Až později mi došlo, že Dana je
ženská, která funguje podobně jako já, i když v docela jiné
rovině. Její fotografie dávají mým povídkám další rozměr.
Vlastně je kniha Podél cest knihou dvou autorek. A je to
dobře. Jsem moc ráda, že se mnou chce Dana Kyndrová
publikovat, vážím si toho.
Milan Pokorný
Foto Jiří Hůla |
