|
|
 Listí
z Podkrkonoší a větrné veršovytí
Z Dagmar Voňkové měla být původně učitelka, ale na
pedagogické fakultě v Hradci Králové vydržela jen dva roky.
Pak si sbalila kufry a odjela do Krkonoš dělat pokojskou na
horské chatě. Tady napsala první písničky a jedna z nich,
Pastýřka, zvítězila v celostátní folkařské soutěži. Od té doby
patří Voňková mezi naše nejzajímavější zpěvačky a skladatelky.
Její emotivní projev a originální příklepová kytarová technika
si získaly obdivovatele i v zahraničí – ještě za komunismu,
který ji doma pro podpis Charty a členství ve sdružení Šafrán
odsunul stranou, hrála na prestižních festivalech ve Vídni
nebo Roskilde, třeba i pro desetitisícové davy. Také proto, že
první album vydala až v roce 1986, nemá natočeno přespříliš,
ale každá z nepočetných nahrávek budí zaslouženou pozornost.
Dva roky po poslední desce Slunci ležím v rukou, na které ji
doprovázel jinak vesměs jazzový pianista Zdeněk Zdeněk,
vycházejí poprvé v souborném vydání její texty. Nejde však o
obvykle vídaný soubor přetištěných slov k písním. Kniha
s prostinkým názvem Listí je kompletním obrazem básnického
talentu Dagmar Voňkové, jejíž vnitřní krajinu utvářel tajuplný
podkrkonošský prostor mezi Kuksem, Velichovkami a Miletínem
Karla Jaromíra Erbena. Vedle textů známých písní obsahuje také
slovní doprovod písní nikdy neslyšených, protože
nezveřejněných, dále
 básničky
a říkánky pro malé i „dospělejší“ děti a pestrý oddíl
Veršovytí, veršovánky, veršovětry až vichřice, skrývající jak
ironizující glosy dobových reálií, tak třeba verše, jež si
písničkářka psala namísto osobního deníku.
Další mimořádně graficky i editorsky vypravený titul z edice
Olivovníky, v níž nakladatelství Galén záslužně shrnuje poezii
folkových hudebníků etablujících se v sedmdesátých a
osmdesátých letech mimo oficiální scénu, rozšiřuje povědomí o
poetice jedinečné české umělkyně hned o několik rozměrů.
Nezanedbatelný je také ten výtvarný: Dagmar Voňková knihu
doplnila vlastními imaginativními ilustracemi...
Milan Šefl
|
