|
|
 Dvojité
dno J. H. Krchovského
Básník J. H. Krchovský přečte v sobotu 30. dubna v
pořadu Českého rozhlasu 3 – Vltava Svět poezie výběr ze svých
„básní a zápisků veršem, převážně z roku 2009 a první poloviny
roku 2010“. Sbírka Dvojité dno vyšla loni
v nakladatelství Host stejně jako rozšířené souborné vydání
jeho předchozích sbírek – Básně sebrané. Obě edice byly
motivovány i mimořádným čtenářským zájmem a padesátými
narozeninami autora. Básník vzešlý z pražského undergroundu
osmdesátých let minulého století bývá označován jako
„kultovní“. Ať se tím myslí cokoli, festivalový sál Měsíce
autorského čtení v Brně dokáže beze zbytku naplnit ze
všech českých básníků jen on a Ivan Martin Jirous.
Mezi názvy deseti básnických knih J. H. Krchovského
(publikovaných oficiálně od roku 1991) fungují některé jako
technický popis (Dodatky, Básně sebrané), jiné odkazují ke
klíčovému, do velké míry harmonickému motivu (Leda s labutí,
Nad jedním světem) – byť i zde se čtenář dobere
nepřeklenutelného rozporu, skřípavého tónu, deziluze. Není to
autorská schválnost, snad jen zarputilost pojmenovávat věci,
jaké jsou, proklát je ostřím svého vhledu a na objevivší se
poznání a povstalý soucit zareagovat ironií, sarkasmem – skrýt
se za černý humor, ostatně vždy pádný. Vždyť v samsáře není
úplného štěstí... Což takto píšu přesto, že mi J. H. Krchovský
řekl, že „zkušenost je nesdělitelná, totéž platí i o poznání.
Dá se sdělovat, ale nedá se sdělit a přijmout za vlastní.
K tomu, k čemu jsem dospěl, jsem v každém případě dospěl sám.
Pozorováním sebe, běhu času, přírody.“
A jak je to s názvem sbírky Dvojité dno? Dvojité dno kufru
předpokládá existenci tajemství, něčeho ukrytého, co je pod
viditelným a známým. Je v tom naděje, že pod všední veteší je
skryto ještě cosi cenného. Je-li však ono „dno“ součástí
úsloví „jsem na dně“, pak existence dvojitého dna předpokládá,
že může být ještě hůř, že je možné klesnout ještě hloub, že i
utrpení může být proti všemu očekávání ještě prohloubeno.
Dvojité dno jako název sbírky je podobně ambivalentní a
ironické jako „Mladost – Radost“ (výbor z juvenilií, vydaný
v roce 2005).
Pochybovačům lze před poslechem pořadu Dvojité dno
připomenout, že míra sarkasmu či množství vulgarismů je něco,
co je pociťováno individuálně – kde se jeden s náhlým
pochopením směje, druhý nasazuje kyselý obličej... Básník také
vzkazuje: „Marně říkám těm, co mi vyčítají, že pořád píšu o
tomtéž, ne-li stejně – že je velký rozdíl, psal-li jsem tak ve
dvaceti, ve třiceti, ve čtyřiceti, a píšu-li tak o deset let
později. V tomto případě mým textům dává další rozměr právě
ten posuvný věk. Témata jsou nadále stejná, nemůžou ani být
jiná v mém případě ryze monotematického autora.“
Alena Blažejovská, redaktorka ČRo Brno |
