|
|
 Nejprodávanější
deska
Je tomu právě dvacet let, co ve vydavatelství Panton vyšlo
písňové album nezávislé a nezařaditelné skupiny Před vaším
letopočtem s přesvědčivým názvem Neprodávanější deska. Členy
kapely a protagonisty projektu jsem znal už několik let.
Vlastislav Matoušek vystudoval skladbu na HAMU, ale seděl také
v kriminále za to, že s rockovou kapelou na Trutnovsku
provozoval nějaké hanlivé texty „protisovětského charakteru“.
V legendární pražské novovlnné kapele Máma Bubo zpíval fistulí
vysvlečen do půl těla, husté černé vlasy do pasu, basová
kytara málem delší než on... Založili jsme spolu skupinu
Zvláštní vydání a já díky němu poznal útrapy nezávislého
rockera, který pořád něco někam stěhoval a cosi, co nehrálo,
opravoval. Tato epizoda netrvala příliš dlouho, ale naučil
jsem se od Vlastíka spoustu věcí – třeba hrát levou rukou na
piano jako na basovou kytaru. To když přinesl podomácku
natočené demosnímky svých písniček a řekl:
„Napiš mi na ně texty pro děti, přihlásíme se do soutěže a
dostaneme třetí cenu. Mně by se ty peníze moc hodily.“
„Proč až třetí?“ opáčil jsem.
„První a druhou obdrží známí těch porotců a tu třetí ten, kdo
bude nejlepší, a to budeme právě my,“ vysvětlil mi
nekompromisně. A tak vznikly Ranní ukolébavky pro ty, kteří
ráno zůstávají v posteli – a dostali jsme třetí cenu. Pak jsme
napsali operu, ale to už bez soutěže a bez peněz. Nakonec jsme
natočili album Černý z nebe a vydali se každý svou cestou. On
založil kapelu Před vaším letopočtem s Honzou Jeřábkem a
Františkem Jančem.
Oba tyto velikány písničkářského podsvětí jsem poznal, když
jsme v roce 1988 s Vladimírem Hanzelem vyhlásili soutěž O
ptáka Noha a snažili se po letech navázat na někdejší
objevitelské snahy sdružení Šafrán (Hutka, Merta, Třešňák a
další). Honza Jeřábek pracoval v antikvariátě s hudebninami,
nejednomu hudebnímu kritikovi doporučoval a sháněl
nesehnatelné nahrávky, zabýval se grafologií (dnes ji vyučuje)
a psal rafinované texty plné šťavnatých metafor a jinotajů.
Jeho spolužák z gymnázia František Janče byl pro mě největším
objevem své generace – hrál na elektrickou kytaru tak úsporně,
že si občas vystačil s jedním tónem či akordem na celou
skladbu, což byla pro kytaristu, o nichž je známo, že by
nejradši hráli v jednom kuse nahoru dolů, úžasná a
nedocenitelná vlastnost. Franta také psal nádherné, bolavé a
hluboké písničky, z nichž se poté, co kvůli nemoci tuto
schopnost ztratil, dochovalo jen pár dosud souborně nevydaných
nahrávek.
Tihle tři originální a tvořiví hudebníci se sešli v onom
seskupení Před vaším letopočtem a nahráli Nejprodávanější
desku. Natočili ji – jak jinak – podomácku a opatřili
nádhernými texty s názvy jako Asfaltová řeka, V zelenomodrém
akváriu, Přírodní stres... Takže jsme společně zašli do tehdy
se rozpadávající postsocialistické firmy Panton, kde jsem měl
známé. Svými třemi přáteli jsem byl jmenován producentem a
zmocněn vyjednávat se zástupci vydavatelství o co nejlepších
podmínkách. Podařilo se. Nejprodávanější desku vydali –
prozatím zkusmo – na kazetě, avšak tím moje úloha producenta a
vlastně i veškerá práce vydavatelství skončila. Po čase jsem
totiž dostal z Pantonu dopis, v němž stálo, že Nejprodávanější
deska na CD nevyjde, neboť si ji ani na kazetě nikdo nekoupil.
To se tedy stalo před dvaceti lety. Nejprodávanější deska se
sice neprodává dodnes, ale ta originální, nádherná a svobodná
muzika zní pořád stejně zajímavě. Zkuste si ji někde koupit –
není k sehnání... |
