|
|
 Fanfán
jako soundtrack k olejomalbě
S debutovým albem Polyorama v těchto dnech přichází
mladá jazzová kapela Fanfán Tulipán. Vznikla na jaře
2009 a tvoří ji studenti Pražské konzervatoře a Vyšší odborné
školy Jaroslava Ježka v Praze. Skupina, jejíž členové na sebe
v minulosti upozornili ve formacích wrgha POWU Orchestra či
Emperor Penguin, hraje autorskou hudbu s výrazně melodickými
tématy, charakteristickým znakem je použití příčné flétny a
melodiky coby sólových nástrojů. „Říkáme tomu kinder jazz,“
označuje styl Fanfána skladatelka a zpěvačka souboru Eliška
Svobodová.
Loni jste zvítězili v talentové soutěži Mladí ladí jazz i v
českém kole mezinárodní Jazz Prix, což vám přineslo i finanční
příspěvek na natočení debutového alba. Kde jste nakonec
nahrávali a jaká to byla zkušenost?
Nahrávali jsme ve studiu 3Bees a musím říct, že to byla skvělá
volba. Spolupráce se zvukařem Janem Balcarem byla výbornou
zkušeností, dokázal naše skladby zvukově obohatit, motivoval
nás a v pravý čas vyprovokoval. Hodně jsem se díky němu
naučila.
 Vaši
autorskou tvorbu prý inspiruje poetika Julese Verna či Kamila
Lhotáka. Jak tomu rozumět?
Ráda vycházím z vizuální představy, nebo z příběhu. Baví mě v
myšlenkách vstupovat do obrazů a nechat se inspirovat jejich
atmosférou. Jedna taková procházka obrazem Stanoviště balónů
od Kamila Lhotáka mě přivedla k melodii, která se stala
znělkou naší kapely. Něco jako soundtrack k olejomalbě...
Tento způsob práce mě baví víc než zhudebňování textů, je tu
víc prostoru pro abstrakci, pro několik možných výkladů. Stačí
říci název – například Orient Express – a nechat na
posluchačích, ať se svezou, kam chtějí.
V jazzové ohlávce se zjevně cítíte stísněně, z alba
Polyorama je slyšet i folklor, šanson... Kam vás to vlastně
hudebně táhne?
Máte pravdu, v čistě jazzové škatulce nám je skutečně
těsno, vymysleli jsme proto vlastní stylové označení kinder
jazz, čímž se snažíme naznačit určitou okrajovost v tomto
žánru. Táhne mě to do různých hudebních světů, především však
tam, kde nacházím vtip, hravost, originalitu a nejen
technickou virtuozitu. Velkým vzorem je pro mě tvorba kapel
Vltava, Hm…, wrgha POWU Orchestra či Noční Optika. V poslední
době mě hodně zaujala rakouská skladatelka Ángela Tröndle.
V kapele hrajete na melodiku, což je něco mezi klávesami a
foukací harmonikou. Jak jste se k tomuto přece jen trochu
nezvyklému hudebnímu nástroji dostala a proč vás baví?
 Vždy
jsem chtěla hrát na nástroj, který bych si mohla vzít všude s
sebou. Když jsem před šesti lety objevila melodiku, bylo to
pro mě úplné zjevení – konečně jsem nebyla odkázána na klavír.
Díky melodice mohu hrát i skládat prakticky kdekoli. Její úhoz
je navíc oproti klavíru mnohem jemnější a barva tónů se dá
hodně ovlivnit dechem. V listopadu jsem si pořídila nový typ s
vestavěným mikrofonem a do budoucna plánuji využití kytarových
efektů. Už se na to moc těším – zvukové možnosti se tím
ohromně znásobí.
Fanfán Tulipán má za sebou křest debutového alba v pražském
Jazz Docku, kde si vás budou moci lidé poslechnout příště?
Srdečně zveme na pražský koncert, který proběhne v rámci
hudební části tradičního festivalu Febiofest v pondělí 28.
března v 19 hodin v kině CineStar na Andělu. Také se moc
těšíme na červencový koncert v rámci festivalu Bohemia Jazz
Fest.
Milan Šefl |
