|
|
 Zbyněk
Vybíral, psycholog
O hlouposti
Není jednoduché vyslovit něco chytrého, natož odborně chytrého
o hlouposti. Snad proto, že uklouznout právě na tomto území je
tak snadné. Zkuste ze sebe dělat chytrého a… je to tady.
Klopýtnete o vlastní hloupost.
V roce 1937 proslovil o hlouposti přednášku spisovatel Robert
Musil. Romanopisec, který mimo jiné studoval i psychologii.
Text přednášky je krásným esejem. Musil si sám zjistil, že
nebyl první; stejně nazvaný text sepsal už Hegelův student,
jistý J. E. Erdmann, v roce 1866. Robert Musil vzal ovšem
výklad hlouposti důkladně.
Hloupost není jen tupost inteligence. Hlupáčci „od boha“ jsou
spíše hodni soucitu, nikoliv našeho pohrdání. Všimněme si, že
nad těmi, kterým „nebylo souzeno“, se většinou nevyvyšujeme.
Ctíme, že poměřování zde se nehodí. Bylo by hloupé. Hloupí
bychom byli my. Vyvyšujeme se nad těmi, s nimiž soutěžíme.
Vyvyšujeme se také nad těmi, kterými pohrdáme. Kdo říká, že
ovšem také zde nejsme hloupí? Není již samo vyvyšování se a
pohrdání druhými trapným selháním inteligence?
Hloupé je být ješitný. Hloupé jsou některé názory. Hloupé je
být netaktní.
Hloupost souvisí i s nesprávně odhadnutou mírou. Proporcí.
Kompozicí. Je snadné napsat hloupý článek.
Být hloupým je také někdy výhodné. Všimli jste si i vy, stejně
jako Robert Musil, že nadřízení se zlobí na ty, kdo něco
nechtějí udělat, přestože na to mají? A že se nezlobí na ty,
kdo na to vlastně nemají? Ty nechávají útrpně být… Takže:
někteří z nás čas od času volí – chytře – zdání hlouposti.
Hloupost jako strategie… Děti ji volí při povinné školní
docházce v hodinách některých učitelů. Několik vychytralých
„Švejků“ jsem poznal kdysi na vojně. Velitelé tyto „Švejky“
radši ani nepověřovali úkoly…
A co přehnané sebevědomí? Není hloupé? Ale stejně tak je
hloupé, abychom se podceňovali a shazovali. Jak to dělat
optimálně? A není náhodou toužení po optimálním – hloupost?
Vedle tupých a nedovtipných se často hloupě chovají mnozí
aktivní jedinci. Například tehdy, když se projevují servilně,
když jsou trapně přičinliví, devótní, aktivní tam, kde se jich
nikdo neprosí, když se mýlí a neuvědomují si to a křičí na
ostatní, že se mýlí oni. Hloupé je mít klapky na očích. Ale co
soustředěnost vědců, umělců? Žít s klapkami na očích může být
výhodné. A vůbec ne hloupé.
Hloupé může být tvrdošíjné trvání na svém. Hloupé ale může být
také měnit názory a postoje v závislosti na tom, co nám řeknou
druzí. Kam vítr, tam plášť – strategie, která je… chytrá, nebo
hloupá?
Ach, tolik otázek…
A co není hloupé? Tak například: přiznat si a uznat, že
většině věcí nerozumíme a že v řadě z nich jsme v podstatě
hloupí. Přinejmenším hloupější než ti, kteří jsou v nich
vzdělaní.
Pouštíme se synem po ránu televizi. Jak ranní diváci vědí, je
v podstatě jedno, jestli jde o NOVU, nebo ČT1. Ráno co ráno
slyšíme otázky typu: „Pane herče, řekněte nám pikošku
z natáčení.“ A moderátorka udělá „chichi“ předem. Po pikošce
dramaturgové dobrého trapného rána zařadí soutěž. Klade vejce
do cizího hnízda vlaštovka, nebo kukačka? Je babí léto pozdní
léto, nebo jaro? Můžete vyhrát až pět tisíc korun. Hloupé je
nevšimnout si drobného řádku dole, kolik vás bude stát
esemeska, kterou dáte televizi prostředky na výrobu dalších
dobrých trapných rán.
Být hloupý znamená také: naběhnout si, nechat se svést
k něčemu, co jsme nechtěli udělat, podlehnout svodu nebo
iluzi. Třeba poslat esemesku do redakce Dobrého rána a čekat
na výhru.
Představil jsem si, že budu sledovat na obou kanálech ranní
soutěžní otázku den co den. Udělá to se mnou něco? Je možné
zhloupnout?
Tak to je teprve chytrá otázka! Až vyřeším, jestli je lógr
sedlina po kávě, nebo druh čaje, třeba na ni i najdu odpověď. |
