|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Múzy za mřížemi
Je pro nás Slovensko cizinou, a tudíž pořady Slovenského
rozhlasu tvorbou ze zahraničí? Faktograficky ano, emočně
nikoli – alespoň pro ty, kdo ušli kus životní cesty společně
se Slováky a rozumí jim v rovině jazyka i myšlení. Dvojdílný
pořad Múzy za mrežami, který letos pro Slovenský rozhlas
připravil Jan Bábik, připomíná další rozměr, na který pozvolna
sedá prach: společné dějiny v období 1918 až 1992, jež jsou
svědectvím o krutosti i kráse minulého století, o jeho
paradoxech a někdy také fraškách na československém území.
Slovenský rozhlas přihlásil tento pořad do soutěže v kategorii
dokument v rámci letošního festivalu rozhlasové tvorby Prix
Bohemia Radio – a mezinárodní porota mu svým rozhodnutím z 5.
října udělila hlavní cenu.
Bezmála dvě hodiny, které posluchače přikovají k přijímači,
zdobí navíc jev, který jsem v polistopadovém Česku a jeho
médiích zatím nezaznamenal – velkorysost vítězů nad
komunismem, která poraženým přizná vedle prohřešků též kvalitu
či zásluhy. Možná že tento racionální odstup od tématu,
nadhled nad nedávnou spletí událostí, je – v protiváze k
emoční rovině – nakonec největším kladem objevného dokumentu.
Pořady tvoří několik vzájemně propojených složek. Kromě
průvodního, stručně sdělného slova a veršů čerpá z bohatství
zvukového archivu, jaké může nabídnout pouze rozhlas veřejné
služby: dávné i nedávné rozhovory, dobová recitace, ale též
otřesné výpovědi ze soudních procesů padesátých let jsou
svědectvím zlomů, jimiž si slovenská společnost prošla od
Hlinky po Husáka a zčásti i po listopadu 1989. Třetím rozměrem
je hudba, využívaná čím střídměji, tím působivěji.
Významnou část tvoří vzpomínka na literární apoštoly
komunismu, které jejich ideologie sice uvrhla nadlouho do
vězení, ale oni v ni přesto nepřestali věřit. Příkladem nad
jiné je Ladislav Novomeský, jenž v jedné ze svých básní –
umělecky neobyčeně působivě – přirovnal zpětně svůj pobyt za
mřížemi k tomu, že lékaře rovněž někdy nakazí při léčbě
bacily, a přece nesvlékne svůj bílý plášť... Novomeský patřil
k těm, které v dubnu 1954 odsoudili za buržoazní
nacionalismus. A byla mezi nimi řada umělců s krajně
komplikovanými osudy, jejichž jména vesměs ani neznáme: Daňo
Okáli, meziválečný básník, po válce slovenský „povereník
vnútra“ a spoluiniciátor represí, které nakonec semlely i jeho
samotného, anebo třeba Ladislav Holdoš, intelektuál,
překladatel a interbrigadista ve španělské občanské válce
třicátých let.
Porota letošního ročníku festivalu Prix Bohemia Radio na
pořadu Múzy za mrežami ocenila, že je objevný v rovině faktů a
zároveň podněcuje posluchačovu fantazii. |
