|
|
 Karel
Hvížďala, publicista
Televize 2010
V červnu oznámil na svém internetovém blogu král rozhovorů
televizní stanice CNN Larry King, že na podzim končí. Otázka,
která nás bude dnes zajímat, zní: Jaké změny tento odchod
signalizuje?
Zdá se, že odchod pana Kinga, ale i ostatních, jako je
šéfreportérka Christiane Amanpourová, která odchází k ABC,
signalizuje změnu koncepce zpravodajství. S Larry Kingem
zřejmě v televizní žurnalistice USA definitivně odchází i
závoj minulého století: nezávislá a politicky neutrální
televize na soukromých kanálech, které tam mají nejvyšší
sledovanost. Sledovanost pořadu Larryho Kinga klesla za
poslední půl rok na polovinu, denně se na něj dívá 674 000
diváků, a celková sledovanost v primetimu CNN se v průměru
pohybuje na hodnotách ještě o sto tisíc nižších. Stanice
klesla ve sledovanosti na třetí místo. Na první se dostala
spíše pravicová Fox News, na kterou se dívá 1,9 milionů
Američanů, a hned za ní je spíše levicová stanice MSNBC.
Počítá-li ale CNN celkovou sledovanost za čtyřiadvacet hodin,
je stále na prvním místě s počtem devadesát milionů diváků za
kvartál. Podle amerických analytiků se ale i tato čísla zřejmě
brzy změní.
A podobně jako noviny doplňují stále více zpravodajství
emocionálními příběhy, tak i televize, zvláště ty komerční, se
čím dál tím rychleji proměňují, jak od podzimu 2010 předvádí
například německá stanice RTL, která po Velké Británii,
Spojených státech, Brazílii a Turecku začala vysílat pořad s
názvem 101 Wege aus der härtesten Show der Welt, tedy 101 cest
z nejtvrdší světové show. Podle mediálních analytiků jde o
nejpokleslejší soutěž, jakou Německo kdy mohlo vidět. Jeden z
hlavních kandidátů této Trash-TV-Show vystupuje polonahý, je
celý potetovaný a má umělecké jméno Porno-Klaus (televize ho
objevila při kontejnerové peepshow Big Brother), další
kandidátkou je žena s nadměrným poprsím, která je známá z
titulu Playboye, a podobně. Otázky, na něž kandidáti mají
odpovídat, jsou podobné jako vybraní soutěžící. (Jaké z
uvedených podprsenek skutečně existují? A za touto otázkou se
objevuje seznam různých fantaskních názvů.) Kdo špatně odpoví,
je svržen do bazénu z některého ze stupňů pětatřicet metrů
vysoké věže. Dámy si před skokem na bungee laně ale musí
nejprve obléci záchranné vesty na nahé tělo: tedy odhalují své
vnady.
Za této situace by zásadní informační roli v naší civilizaci
měly sehrát prestižní tiskoviny a veřejnoprávní média či v USA
Public Broadcasting Service, jejichž nezávislost by měl
garantovat stát. Problém ale je, že stát – který by měl
nezávislost médií udržením co největší plurality v tiskovinách
a podporou nezávislosti médií veřejné služby garantovat – na
konci první dekády 21. století slábne a ztrácí stále více ze
své suverenity, a to hlavně kvůli konkurenci nadnárodních
společností v globalizovaném světě. Jenže byl to donedávna
právě stát, který měl zodpovědnost nejenom za své občany, ale
v globalizované společnosti i za celé světové společenství.
Ti, kteří dnes moc skutečně mají, to znamená nadnárodní
společnosti a anonymní finanční instituce, odmítají
zodpovědnost převzít a stát ani média, pokud jim již rovněž
patří, se před nimi neumí bránit: dochází k nebezpečnému
propojování Politiky, Byznysu a Médií v jakési PBM aglomerace,
které tvrdě hájí jen své zájmy, a tím společnost štěpí,
zatímco v druhé půlce minulého století právě média – hlavně
televize – společnost sjednocovala: přinášela témata, o nichž
všichni diskutovali a přemýšleli.
Média se v PBM společnosti stávají nikoliv informátory,
pozorovateli, analytiky a komentátory, ale falešnými hráči. Co
to se společností udělá v blízké budoucnosti, nikdo neví, ale
všichni jsme za tento stav spoluodpovědní. |
