|
|
 Miroslav
Donutil,
herec
Je pravda, že vznik tohoto filmového přepisu jste inicioval
vy?
Je zajímavé, že tato otázka padá poměrně často. Zřejmě
prosáklo na veřejnost to, co se odehrálo při natáčení Románu
pro ženy. Vznik Románu pro muže jsem inicioval jenom tím, že
jsem Michalu Vieweghovi, když se přišel podívat na natáčení,
řekl: Román pro muže by taky nebyl špatný. A to bylo všechno!
Pak už přišel producent Rudolf Biermann a podpis smlouvy o
smlouvě budoucí na natočení Románu pro muže. Biermann byl
totiž od začátku přesvědčen, že takový film vznikne, že ho
Michal Viewegh napíše. Michal nejdřív napsal knihu, o psaní
scénáře tehdy, pokud vím, neuvažoval, to přišlo až později.
Ovšem kniha tak, jak byla napsaná, na plátno převést nešla,
hlavně kvůli množství vulgárních výrazů. Posléze napsal Michal
scénář a teprve s odstupem čtyř let vzniklo to, o čem jsme se
jednou větou zmínili při natáčení Románu pro ženy – tedy film
Román pro muže. Tolik k té mojí iniciaci.
Říkáte, že se vás na to ptá hodně lidí; vadí vám to?
Vůbec ne! Kdyby to skutečně fungovalo tak, že si herec vysní a
vymyslí roli, filmařům pak řekne, aby ji napsali a
zrežírovali, a ono se to stalo – to by bylo ideální! Když se
mě tolik lidí ptá na můj podíl při vzniku filmu, možná se to
někomu vryje do podvědomí a třeba to tak skutečně začne
fungovat...
Nicméně od první chvíle, kdy se začalo o filmu Román pro muže
mluvit, se už počítalo s vámi.
Ano, už při psaní scénáře myslel Michal Viewegh na mě, chtěl,
abych hrál hlavní roli.
Účastnil jste se procesu výběru dalších herců, svých filmových
spoluhráčů?
Účastnil, ale jenom proto, že jsem s těmi, kteří připadali
v úvahu na další role, hrál během zkoušek, které režisér
Bařina inicioval. Předváděli jsme spolu dialogy ze scénáře.
Během těchto zkoušek jsem se tedy s těmi, o kterých se
uvažovalo, viděl. Při jejich konečném výběru jsem ale žádné
slovo neměl. Maximálně – když mi řekli, že vybrali toho či
onoho, tu či onu – jsem vyjádřil spokojenost.
Dostal jste do ruky nejdřív původní knihu nebo už scénář?
Nejdřív jsem dostal rukopis knihy – Michal mi ho poslal jako
prvnímu. Už tahle skutečnost nasvědčovala tomu, že pokud se
uvažovalo o filmu, počítá se se mnou do hlavní role. Z toho
jsem měl radost. Už menší radost jsem měl z toho, jak vulgární
my muži jsme. To jsem se dočetl právě v té knize. Chvilku jsem
se styděl, říkal jsem si, že to přeci není možné; sám sebe
jsem ovšem posléze utvrdil v tom, že je to pravda. Nicméně co
snese kniha, to nesnese plátno. Úkolem, který jsem si před
sebe postavil, bylo přesvědčit Michala o tom, že se kniha tak,
jak je napsaná, na plátno převést nemůže, že by nám lidé
odešli z kina po pěti minutách. A Michal byl tak tolerantní,
Slováci na to mají krásné slovo „ústretový“, že mi vyšel
vstříc a celou řadu vulgárních momentů z původního scénáře
vyškrtl nebo nahradil dialogy mírnějšími. Myslím si, že to
scénáři jenom pomohlo.
Říkáte: nevěřil jsem, ale pak jsem se utvrdil v tom, že my
muži jsme vulgární... Jak jste se v tom utvrdil?
Uvědomil jsem si, že jsem se v podobných situacích, dialozích
a slovních spojeních mnohokrát sám ocitl.
Co ještě vás, kromě mužské vulgarity, na knize a pak na
scénáři oslovilo?
Z Michalova pera vznikl silný kompaktní děj, příběh tří
sourozenců, z nichž jeden má dominantní postavení, protože ty
další dva po brzké smrti rodičů vychoval. Lze se proto
domnívat, že to není úplný idiot, že když dokáže vychovat dva
sourozence, musel pro to sám něco obětovat. Nicméně je to
nafoukaný kariérista, který se tváří jako ředitel zeměkoule,
který – podle svého mínění – má na všechno právo, všechno ví,
ke všemu zná klíč a ke všemu má dostatek finančních
prostředků.
Znáte ze svého okolí někoho podobného, na koho jste při
ztvárňování téhle role myslel?
Nemyslel jsem na jednoho člověka, ale měl jsem v hlavě celou
řadu konkrétních lidí, se kterými jsem se v posledních deseti
letech setkal.
Jak se role kariéristy a ředitele zeměkoule hraje?
Taková role je pro herce dárek. Měl jsem možnost nahlédnout do
takového způsobu života, který je mi cizí a který
upřednostňuje úplně jiné hodnoty, než které vyznávám já.
Michalova kniha se tak pro mě stala přitažlivou od chvíle, kdy
jsem ji poprvé přečetl.
Tomáš Pilát, redaktor ČRo 3 - Vltava
Foto Bontonfilm, archiv
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 5. října. |
