|
|
Jak dobré hudbě pomoci do světa
Pro návštěvníky klubů, divadel či koncertních sálů jsou
neviditelní a bezejmenní – přitom nebýt jich, žádné vystoupení
by se neuskutečnilo a my bychom své muzikantské miláčky znali
jen z nahrávek a z televize. Řeč je o promotérech, tedy
lidech, kteří nejenže pořádají koncerty oblíbených interpretů
a kapel, ale také svým svěřencům poskytují mediální servis,
starají se jim o ubytování i stravu a řeší případné zmatky a
problémy. Helena Macháčková z agentury Solis Art, která k nám
přiváží převážně východoevropské hudebníky, o tom všem ví
své...
Agentura
Solis Art na sebe výrazně upozornila už loni uspořádáním
sólového koncertu americké písničkářské hvězdy Suzanne Vega v
Uherském Hradišti.
 Jak se vám to jakožto agentuře, za níž
nestojí velké vydavatelské koncerny, vlastně podařilo?
Všechny naše aktivity podněcuje radost z hudby. Suzanne Vega
máme moc rádi, a tak jsme jednou začali pátrat po kontaktech a
drze zjišťovat možnosti vystoupení. Po všech peripetiích se
nám podařilo splnit všechny její požadavky a také díky tomu,
že šlo o koncert v rámci Letní filmové školy, byla nakonec
velmi vstřícná. Myslím, že jejím koncertem jsme udělali radost
hodně lidem.
Solis Art sází především na world music – jak jste došli k
této orientaci?
Mám dojem, že každý opravdový muzikant dojde k tomu, že
škatulkovat muziku na žánry je dosti nucené. Věříme ve svobodu
hudby a umělcova vyjádření a to, co se skrývá pod pojmem world
music, je podle nás umělecké svobodě nejblíž. Navíc hudba
vycházející z kořenů – ať už přímo našich, nebo jiných národů,
naplňuje v člověku řadu archetypálních potřeb, prospívá srdci
i duchu, inspiruje, je to svět nekonečných hudebních možností.
Letos na podzim nabídnete českým a moravským posluchačům hned
několik mimořádných příležitostí – turné slovenské kapely
Hrdza, špičky ruské world music Reelroad a polských showmanů
MozART Group (TR 36/2010). Na koho se těšíte nejvíc vy?
To je jako říct, které ze svých dětí máte nejradši. Každý z
jmenovaných souborů přináší dílek do velké mozaiky, která
teprve jako celek přináší to pravé duchovní uspokojení. Když
odcházím z koncertu Hrdzy, mám chuť tančit a vyběhnout bosa na
nejbližší kopec, po hudbě Reelroad bych nejraději odjela do
nekonečných ruských dálav nadýchnout se čerstvého mrazivého
vzduchu, smyčcový kvartet MozART Group mě zase rozesměje a
nutí přiznat si, že smích a inteligentní humor je opravdu lék
na všechny naše předsudky, nejen hudební. A pak si vyberte, co
potřebujete víc...
Co všechno obnáší připravit české turné kapele, o které u nás
drtivá většina posluchačů nikdy neslyšela?
Chce to hodně entuziasmu a síly. Nejdřív je nutné zaujmout
pořadatele a média, protože kapele musíte zajistit aspoň pět
až sedm koncertů, jedině tak se dají náklady rozumně rozložit.
I když první turné většinou vyjde tak, že si toho kapela domů
kromě zážitků mnoho nepřiveze, tisíckrát se jí to vrátí
v reakcích publika. Další turné už je vždy lepší.
 Promotéři
obvykle vyprávějí o bizarních požadavcích svých „oveček“, ve
zkratce – stovky růží na pokoji a luxusní limuzína před
hotelem. Setkala jste ze strany umělců, které jste
zastupovala, s podobnými nároky?
Naštěstí zatím ne a domnívám se, že mě podobné hvězdné manýry
nečekají ani v budoucnu. V našem oboru se to až tak nenosí.
Chceme se věnovat hudbě, která má všechny atributy kvality a k
ní patří svým způsobem i umělecká pokora.
Sama jste muzikantkou – působíte v Orchestru Tomáše Kočka a
také se o ni po koncertní a produkční stránce staráte.
Nebojíte se střetu zájmů?
Každý člověk má v životě více rolí a někdy se ty role malinko
třou, ale je-li dobrý úmysl, mohou se nakonec vzájemně
doplňovat. Kapela mě, doufám, pořád vnímá jako svou organickou
součást, jen s přesahy kousek mimo pódium... A navíc se v naší
umělecké společnosti, jak agentuře raději říkáme, o všechny
umělce staráme týmově. Ale hlavně přemýšlíme, jak každé dobré
hudbě pomoci do světa. To je náš jediný zájem.
Milan Šefl |
