|
|
Ivan umí veselé blues
Nálada s příchutí dobré melancholie, jakou slýcháme z písniček
Ivana Hlase, voní i z jeho nedávno vydané knížky Za barevným
sklem (Maťa). Na úsporném prostoru jsou v ní zdánlivě volně,
ale přece promyšleně uspořádány zážitky z jeho dětských a raně
dospělých let. Není to úplně přímočarý sled, přesmyčky v čase
dávají textu sympatickou literárnost. Periodicky se vracíme
k záchytným bodům, zprvu do klukovského hnízda v rozsoše
větví, pak abstraktněji k okolnostem zvláštní osmašedesátnické
doby. A jistě jde čím dál víc o holky a rock’n’roll, aby taky
ne.
 Ivan
Hlas umí vyprávět, záleží mu na věrohodnosti (třebas ne přísně
obsahové – ostatně se svěřuje, že tu a tam je něco
přimyšleno), nabízí čtenáři své kumpánství. Čteme zároveň
dokument a legraci, u některých historek se smějeme na celé
kolo, byť občas v mollovějších kadencích. A dělá-li smysl díla
přece ještě něco obecnějšího, pak nahlédnout přes Barevné sklo
znamená spravit si náhled i na vlastní svět. Nebo k tomu
přijmout inspiraci. Uvědomit si, že ať to na povrch vypadalo
kdovíjak, prožívali jsme v mládí situace, z nichž dosud těžíme
– a navíc se jimi můžeme bavit, byť byly prekérní.
Poetika Ivana Hlase jako by se vždy vyznačovala trochou
básnivé nedopovězenosti. Je-li kromě „dějového“ epilogu knížka
opatřena předmluvou a autorskou poznámkou, může se to jevit
jako nezvyklé dovysvětlování. Ale co, písničky nejsou próza.
Jediná mrzutost je, že do tisku prošlo tolik chyb. Těmi
zajisté nejsou nespisovné výrazy a hovorové tvary, které
výborně fungují. Ale (ne)provedení korektur tak, že tolikrát
narážíme na chybnou interpunkci, je k takovému textu neúcta,
kterou si nezaslouží.
Barevnost skla Ivana Hlase je dána možná jen roky uplynulými
od prožití obrázků, které skrze ně vidíme, po dobu, kdy je
zaznamenal. Jinak je to pohled čirý, nezdobený, ale čistý.
Podobně jako z Ivanova koncertování je stále cítit, jak ho
těší, tak z jeho vyprávění vyrozumíváme, jak rád žije. Jako by
nám vzkazoval: buďme vděčni své minulosti, a jestli si za ní
stýskat, pak leda s úsměvem.
Jan Mattuš, hispanista, nakladatel
|
