|
|
 I Jean Gabin býval mladý
Herce Jeana Gabina (1904–1976) si pamatujeme z mnoha filmů,
vážnějších i rozvernějších. Často v nich kraloval jako
důstojně vyhlížející bručoun, jenž vzbuzoval respekt, ať již
se protloukal v tuláckém odění nebo si vykračoval v dobře
padnoucím obleku. Bodrý venkovan i komisař Maigret, necita
aristokrat i uhlazený gangster, člověk vzdorující osudu i
mstitel, to byla pestrá směs postaviček, kterými ohromoval
nejen své příznivce.
 Česká
televize nyní přichystala cyklus děl, která natočil ve svém
mládí. Už ve třicátých letech, kdy všechny uváděné filmy
vznikly, patřil mezi hvězdy nejsvítivější. Po rozpačitých
začátcích rázem zaujal dělnickými typy, pracovitými a
nezdolnými. Na počátku nalézáme sociální drama Dobrá parta,
kde si zahrál jednoho z nezaměstnaných, kteří si za peníze
vyhrané v loterii založí „svépomocné“ družstvo. Totéž
prostředí si ozkoušel i v dramatu Na dně, při jehož realizaci
se seznámil s dalším režisérem, jenž zásadně ovlivnil jeho
umělecký vývoj – s Jeanem Renoirem. Společně je pak proslavila
Velká iluze (čtvrtek 6. května, ČT2, 21.55), optimistický
hymnus na kamarádství a vojenskou čest. Varovala před válečným
fanatismem i stavovskými předsudky – však si Gabinův voják,
prchající z německého zajetí, lépe porozumí s německou
venkovankou než se svým aristokratickým spolubojovníkem,
udržujícím si pohrdavý odstup. I zde je jasně patrný hrdinův
dělnický původ, jen zasazený do odlišných reálií.
V téže době zaujal též postavami ztracenců, kteří se obtížně
smiřují se zmarněným životem – avšak své hoře obracejí do
nitra. Takovým je už steskem po vlasti sužovaný zločinec z
filmu Pepé le Moko. A tragické konce provázejí další Gabinovy
hrdiny ze sklonku třicátých let, jak je ztělesnil v pověstných
filmech Nábřeží mlh, Den začíná, Člověk bestie (neděle 9.
května, ČT2, 22.45), jejichž básnivě vzletnou dikci pohlcovala
všudypřítomná ponurost, v případě Člověka bestie ještě
přistupuje rodové prokletí – nutkání vraždit. Své hrdiny
dokázal Gabin – jistě i s přispěním režisérů jako Julien
Duvivier, Marcel Carné či Jean Renoir – obdařit zlověstnou,
beznadějnou osudovostí, stvrzenou i zarputile nepohnutým
výrazem obličeje, tedy znakem plně rozvinutým v pozdější
tvorbě. Jenže výbuch druhé světové války přerval jakékoli
další plány – Gabin odjíždí do Spojených států, čímž se pro
něho uzavírá první etapa umělecké dráhy.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto NBC Universal |
