|
|
 Petr
Koudelka, spisovatel a publicista
Šťastné dny primitivů
Stále ještě žiju pod dojmem vědeckého pokusu z 30. března, kdy
se skupina odvážlivců u Ženevského jezera pokusila napodobit
situaci, která existovala chvíli po Velkém třesku. Bude konec
světa? Vytvoří se černá díra, která pohltí celou planetu, nebo
ne? I takové byly obavy. Nakonec se nikomu nic nestalo.
Zaujalo mě vysvětlení, které se objevilo v tisku v jedné
následné debatě. Naše civilizace je v zásadě velmi primitivní.
Jsme teprve sto let po objevu rádiových vln. Proto nemůžeme
vesmír ohrozit. Kdyby to tak nevyspělá civilizace dokázala, už
by dávno vesmír zanikl.
Musím říct, že se mi hodně ulevilo, ne snad proto, že se velký
urychlovač hadronů ukázal jako neškodná dětská hračka, ale
proto, že teď už vím, jací jsme primitivové. Najednou se mi
rozsvítilo v hlavě. Mnohé se vysvětluje, když se dozvíte, že
náš svět řídí primitivové.
Jsme společnost šťastných lidí. Osmdesát pět procent Čechů se
hlásí k tomu, že jsou šťastní. Není divu, vždyť mají všechno,
co si kdy přáli. Auta, supermarkety, dobré jídlo a pití.
Můžete to někomu vyčítat? Každý chce být šťastný. Hodnotami
minulých časů, například 19. století, byla poctivá práce,
vzdělání, slušnost, řádná morálka a řád, pomoc bližnímu,
láska, manželství a rodina. Naše štěstí je, že jsme se zbavili
otravné práce – jen méně než polovina lidí z celkového počtu
obyvatel u nás pracuje a i ti s tím mohou kdykoliv seknout,
protože práce už není povinná a v podstatě nemá smysl.
Pracovat nikoho nebaví a mnohem víc si vyděláte v kasinu nebo
jako bílý kůň či dealer drog. Vzdělání je k ničemu, o čemž
svědčí to, že nejbohatší lidé nemají dnes většinou ani
maturitu a kromě toho si diplomy můžete kdykoliv koupit.
Lásku, manželství a rodinu jsme s radostí vyměnili za svobodu
a sexuální volnost. Ostatní takzvané hodnoty se všechny
proměnily na možnost bez zábran podnikat a vydělávat. Tedy na
peníze.
Tady si dovolím jeden historický exkurz. Hledáním štěstí jsou
pověstní primitivní Tupíové, indiánské kmeny z Brazílie. Čas
od času se vydávají hledat zemi, kde nebude práce nezbytná a
kde budou zrušeny sexuální zákazy. Kde se budou moci naprosto
svobodně věnovat požitkům z tance a pití. Už několikrát se
dali Tupíové na pochod, ale zaslíbenou zemi nenalezli. Nevím,
proč se jim to nepodařilo, když u nás je to tak snadné. Vědci
označují jejich chování za sebedestruktivní.
Chtělo by se říci: to my jsme měli mnohem větší štěstí. Ale o
štěstí se tady nedá mluvit, my jsme si naše nové hodnoty
poctivě vybojovali, nejdříve v sametové revoluci a pak
dvacetiletým usilováním o vybudování svobodné společnosti.
Štěstí – to je něco jiného. Britští výzkumníci zjistili, že
štěstí je mít víc, než má druhý. Lidé se vždycky srovnávají –
se sousedem, s kolegou v práci, a jsou šťastní jedině tehdy,
když mají lepší dům, větší auto, chytřejšího psa, větší plat.
Svoboda nám přinesla možnost poznat, jak dosáhnout štěstí.
Vidět svět očima primitivů a nestydět se za to. Společnost, ve
které žijeme, z nás udělala spoluuživatele štěstí. Často se
lidé, kterým je to všechno divné, ptají: jak je možné, že
mlčíme k rozkrádání a všem možným zlodějnám, že volíme
chamtivé a nenasytné politiky znovu a znovu, že jsme zticha,
když se krade, kam se jen podíváte, že police nevyšetřuje a
soudy neodsuzují a my proti tomu nic neděláme. Je to proto, že
se podílíme na štěstí, které má tak roztodivné podoby. I
kdybychom byli úplně na dně, aspoň se díváme v televizi na
šťastné lidi, čteme o šťastných celebritách a radujeme se, že
jsme s nimi na jedné šťastné lodi.
Občas se někdo zarazí a řekne slovo „morálka“. To je takové
zaklínadlo, které prochází dějinami. Kde se bere svědomí,
kantovský „mravní zákon v nás“? Kde se bere altruismus,
strašidlo darwinistů, když člověk pomáhá člověku a nic z toho
nemá? Když zkoumá svoje jednání a přemýšlí, co udělal správně
a co ne.
Zvířata nic takového nemají, chovají se podle instinktů a
zákonů přírody. Bůh prý také nemá žádné vlastnosti. Jen
člověk, jediný na světě, má schopnost rozlišovat dobro a zlo.
Je zvláštní, že jenom člověk je takto vybaven. Asi to něco
znamená. Nějaký úkol či co.
Člověk se má každou chvíli rozhodovat, jestli to, co dělá, je
dobré nebo špatné. Dostal k tomu i jakousi výbavu, mozek,
mysl, vědomí, city a tak dále, aby je používal. Proč to
nedělá?
Myslím, že jsme příliš primitivní. Ještě, nebo už zase? Nevím.
Ale jsme ve stadiu primitivů, pokud neužíváme nástroje, jimiž
jsme vybaveni. Někdo říká: To je tím, že žijeme pohodlně. Jo,
válka, okupace, totalita, to jsou situace, kdy se lidé dokážou
rozhodovat, co je dobré a co špatné! Pak jsou z nich hrdinové
nebo zbabělci, poctivci nebo kolaboranti. Ale tak to není. Nic
se nezměnilo. Válka, ta trvá stále, zabíjejí se lidé a my o
nich víme. Okupace – ovšem, vždycky žijeme ve vleku velkých
mocností, více nebo méně zločinných. Totalita – jsme v ní až
po uši, v totalitě a diktátu peněz. A proto jsou i zbabělci i
poctivci, občas i hrdinové a spousta kolaborantů, kteří
obdivují zloděje a lumpy.
Jedinou výsadou primitivů je, že nemohou uškodit vesmíru.
Nikdo nás nemůže soudit! Vždyť jsme teprve sto let po objevu
rádiových vln! |
