|
|
 Unášen
proudem času a vyprávění
Reflexe nedávné minulosti je pro českou literaturu stále
aktuální téma. A tu lépe, tu hůře se s ním potýká. Na velký
současný román, který by se vyrovnal s tématem společenských
změn minulého století, se při všech snahách a pokusech
donedávna stále čekalo. Autoři mladší generace možná na tuto
snahu mnohdy i rezignovali a raději ve svých vyprávěních až
příliš často utíkají do světů fiktivních nebo exotických. Díky
knihám Oty Filipa Osmý životopis, Ivana Klímy Moje šílené
století a nejnověji a především novému románu Antonína Bajaji
Na krásné modré Dřevnici (Host, 2009) je čekání pravděpodobně
u konce.
Od jeho úspěšného románu Zvlčení, za který v roce 2004 získal
ocenění Magnesia Litera, jsme si museli opět pár let počkat,
neboť své knihy nechrlí jako na běžícím pásu. O neuspěchaném
tvůrčím tempu svědčí i skutečnost, že již v roce 1996 byli
čtenáři seznámeni s jakýmsi předobrazem, vydaným pod názvem Na
šéne blaue Dřevnici. Nyní se konečně stáváme svědky proudu
vyprávění, které, z drobných příhod a událostí na pozadí
velkých dějin, navléká na nit příběhu lidské osudy. Po
naprostou většinu doby se pohybujeme ve Zlíně, či spíše
přesněji řečeno socialistickém Gottwaldově, na březích zmíněné
modré říčky. Byť je většina stylizovaných záznamů, dopisů
určených autorově sestře, silně autobiografických, je nutné
mít stále na paměti, že jejich autorem je romanopisec. K této
knize nelze přistupovat jako k historickému dokumentu.
Naštěstí.
V některých místech by byl možná odvážnější redakční zásah na
místě, ale na druhou stranu by tím rytmus vyprávění ztratil
něco ze svého kouzla. Autor úspěšně překračuje rubikon roku
1989 a své vyprávění dovádí až do současnosti. Nabízí podobně
osobní, přesto však i obecné vyrovnání se s minulostí jako
román Kniha pamětí maďarského prozaika Pétera Nádase.
Pavel Kotrla, literární kritik
Foto Pavel Kostelník |
