|
|
Rukopis poznávám, vlasy a sebe ne
Mýty opředená, stejně nemístně znevažovaná jako přeceňovaná
kapela The Plastic People Of The Universe natočila devět let
po smrti své ústřední postavy Milana Hlavsy nové studiové
album Maska za maskou (vydává Guerilla Records). Narozdíl od
osm let starého předchozího snímku Líně s tebou spím jde o
nahrávku až překvapivě suverénní, přirozeně navazující na
starší tvorbu Plastiků, ale představující i jejich dosud
netušenou, lyričtější tvář.
Odchodem Hlavsy formace ztratila takřka výhradního autora
písní a také garanta muzikantského vývoje. Že se po letech, v
nichž jen těžila ze své legendy, odvážila posunout dál, je
hodno obdivu – stejně jako skutečnost, že léta neměnné jádro
kapely Brabenec – Kabeš – Janíček dalo v procesu vzniku desky
volnou ruku „služebně“ mladším kolegům. Novinka stojí na
kompozicích kytaristy Joea Karafiáta, který dokázal skloubit
typickou hypnotičnost temp starých Plastiků s moderním
rockovým nápřahem, zatímco písně napsané i nazpívané
baskytaristkou Evou Turnovou výraz skupiny vysloveně rozšiřují
– o křehkou ženskost a přitažlivou melancholii.
Přes veškeré nové prvky jsou nadále poznávacím znamením
skupiny divoká saxofonová sóla Vratislava Brabence,
charakteristický zvuk violy Jiřího Kabeše a vypjatá
interpretace pečlivě vybraných, náročných textů, mezi nimiž
najdeme Brabencovy biblické inspirace, básně Jiřího Koláře,
Andreje Stankoviče či Daniila Charmse. Asi nejlépe však s
hudbou Plastiků ladí verše pražského dekadenta J. H.
Krchovského, jenž je i autorem textu k jedné z nejsilnějších
nových písní Cizí vlasy: „Hrst bílých vlasů jsem vytrhal z
hřebene, rukopis poznávám; vlasy a sebe ne,“ zpívá se v té
skladbě a je na každém, jak si ta slova v souvislosti se
současnými Plastiky vyloží.
Milan Šefl
|
