„Provázek“ uzavřel vlastní inventuru dějin
Od nástupu invenčního režiséra Vladimíra Morávka do čela
brněnského Divadla Husa na provázku usiluje ambiciózní soubor
o vytváření jakéhosi „divadla morálního neklidu“, tedy o
jevištní zamýšlení se nad základními národními a
existenciálními otázkami, a to i formou velkorysých
dramaturgických cyklů. Pestrou sérii scénických a jiných akcí
 načasovalo
do období dvacátého výročí sametové revoluce. Roční řetěz
významných diskusí Úsvit v Čechách skončil křtem kolektivního
sborníku esejistických úvah Česká vize a veřejným vystoupením
Václava Havla s manifestačním vyhlášením občanského mravního
desatera. Samostatnou premiérou závěrečného dílu a následným
souborným dvanáctihodinovým „rozstříhaným“ provedením se
zároveň uzavřela trilogie Perverze v Čechách.
V monumentálním projektu s nemalými nároky na soustředění i
fyzickou výdrž účinkujících vyzněly nejkoncizněji reprízami
vykrystalizované Lásky jedné plavovlásky; vícevrstevnatá,
v dobových reáliích pečlivá retropodívaná tak zůstala divácky
čitelná nejen pro nostalgické pamětníky stejnojmenného
Formanova filmu.
Od loňské primice doznala více změn návazná scénická koláž
Cirkus Havel aneb Všichni jsme Láďa. Rozměrný večer, razantně
preparující autorovy kompozičně precizní předlohy, vyústil do
zgroteskněného Odcházení.
 Polistopadovým
dekádám nastavila karikaturní zrcadlo „hra o naději z roku
2009“ – závěrečné České moře (Hommage a la Milan Kundera).
Z jedenácti her Davida Drábka vznikla na řadě hracích ploch
s bazénkem a všudypřítomnými plážovými rekvizitami (výtvarník
Martin Ondruš) obtížně sledovatelná hektická mozaika
metaforických obrazů příběhu prominentního moderátora
Vendelína (Petr Jeništa) a unesené tramvaje. V ostrých
střizích a rébusovitých konotacích si braly na mušku naši
konzumně povrchní, dravým kořistnictvím či naopak lhostejnou
konformitou a deziluzemi prosáklou současnost, konkretizovanou
například Gottovými šlágry, rádoby zábavnými kýči, trapnými
televizními soutěžemi atp. I když se zdá být tato Morávkova
„inventura dějin“ místy už recyklací jeho dřívějších postupů a
nápadů, o její kumštýřské upřímnosti a společenské potřebnosti
netřeba pochybovat.
Vít Závodský, teatrolog
Foto Divadlo Husa na provázku |
